Nový soused

-44-

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

V NEMOCNICI

Lulu

Čeká až dorazí Jin. Tohle se mu neříkalo vůbec dobře! Když ho tam tak viděl! Fuj..Yuki šel na výslech. Nahlásil ho..

Hyunjin

Příjde s deckama na sobě ,,KDE JE V JAKÉM POKOJI A UMÍRÁ!?"

Lulu

Ukáže na dveře.. ,,Je tam doktor...řekne ti to sám, co se děje.."

Hyunjin

Vejde tam a ček Felixe- odložil děcka na zem a přijde k posteli- steče mu už hned několik slz!
,,P-pane doktore, neumře..že ne.."

Felix

Chtěl jsem otevřít oči, protože jsem slyšel mého Jina ale nešlo mi to. Určitě je vystrašený.
Chtěl jsem se pohnout nebo mu dát nějak najevo, že jsem v pořádku.

"V jakém vztahu jste s pacientem?" Optal se doktor. "Co asi. Je to můj smysl života." Křičel jsem na doktora v hlavě.
"Jsem jeho pa-rtner." Řekl Jin se vzlykem. "Tak to vám nemůžu nic říct." Řekl doktor povýšeně.
"Jak nemůžete?! Okamžitě mu vyklopte co je s Felixem!" Zaslechl jsem Olivii naštvaně. To je celá ona. Řekl jsem si v hlavě. "A vy jste kdo?" Ptal se doktor. "Pacientova sestra. Takže informace, pane doktore! A ještě jednou budete s jeho partnerem mluvit tak povýšeně, tak tady končíte, jasný?!" Vyhrožovala Olivia.

Doctor jim řekl, že 24 hodin bude pro mně kritických a Jin se nanovo rozbrečel.
Vyšli všichni z pokoje a já zůstal sám.

Hyunjin

Jestli mu umře Felix..už neví co by dělal! Má na sobě děti a čekuje.. ,,Č-čekám s Felixem dalšího chlapečka..je to 5 měsíců co mu to tajím a on si myslí, že jsem jen přibral.." čekuje..

Felix

Noták Felixi, vzbuď se. Povzbuzoval jsem se v hlavě. Nemůžeš tady nechat Jina samotného. On by to nedával. Akemimu jsem slíbil výlet do Dinoparku. Oblíbil si dinosaury, takže jede u nás dinosauří éra.
Musím se probudit. Moje rodina mně potřebuje.
A co bude s mou institucí? Je tam ještě hodně práce.

Až se dostanu z nemocnice, tak nejdřív zabiju Yukiho, pak se pomiluji s Jinem a vezmu Akemiho do Dinoparku. Já ještě nechci umřít.

Ucítil jsem jemný dotek na ruce. "Felixi, jsem tady..." Oznámil mi Jin a rozbrečel se. Chtěl bych ho tak moc obejmout a škrabkat ho na zádech.
Všiml jsem si, že přibral na váze, což mi vůbec nevadí. Nakecal mi, že jen hodně jí a že to má po porodu ale mně neobalamutí. Tuším, že mi tají těhotenství ale nechal jsem ho přitom, že jen nemůže shodit. V garáži u Kima mám schovanou výbavíčku pro to mrně v zelené barvě.

Sakra otevři ty oči!

Hyunjin

,,Lásko..čekáme spolu ještě jednoho chlapečka..chci aby se jmenoval Maxíček.. chtěl jsem tě překvapit." zamumlá a hladí mu vlásky ,,Yuki půjde sedět a zaplatí nám náhradu..nebo..já tomu nerozumím. Ty ale jo..jsi moc chytrej a taky dobrej v posteli." špitl.

Felix

Pche, to musím ležet na smrtelné posteli aby tě to donutilo jít s pravdou ven? Ale Max se mi líbí. Pomyslel jsem si v hlavě. Ale ty vlásky mi hlaď ještě chvíli. Miluju, když si pohrává s mými vlásky.
Jen dobrej?! Snad nejlepší, kocourku!
Tak jo zkusíme to znovu. Stačí nepatrný pohyb aby věděl, že ho nehodlám opustit.

Zkusil jsem mu stisknout ruku a trochu se to povedlo. Byl to sice jen malý pohyb za velké úsilí ale povedlo se a já byl rád.

Hyunjin

Ček. Stiskl mu tu ruku. ,,Jsem rád, že mě slyšíš, miláčku." dá mu pusu na čelo ,,Milujeme tě s detičkama." hladí mu vlásky.

Felix

Povedlo se. Byl jsem na sebe pyšný.
"Ano lásko, slyším tě a chci tě i vidět." Řekl jsem si v hlavě a snažil se otrvřít oči ale to mi stále nešlo. No jo chtěl bych toho moc najednou.
"Já vás taky miluju, kocourku." Řekl jsem si v hlavě. "Ale teď jsem hrozně unavený." Dodal jsem v hlavě a odpočíval jsem.

DRUHÝ DEN

Konečně se mi podažilo otevřít oči ale viděl jsem vše rozmazaně.
Počkal jsem až se mi zrak ustálí a zaostří.
Už byl den, nevím kolik přesně ale denní světlo proosvítalo přes žaluzie na oknech.
Rozhlédl jsem se po pokoji a pohled mi spadl na mého kocourka, který seděl u postele s hlavou složenou na kraji postele. Druhou rukou jsem ho pohladil po vlasech, protože mi uvěznil ruku, kterou mi večer svíjel.

Ospale zvedl hlavu a promnul si oči. Pak si všiml, že jsem vzhůru a že se na něj usmívám. Nikdy předtím jsem v jeho očích neviděl tolik radostí jako dnes.