Nový soused

-10-

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Hyunjin

Y: tohle se mu určitě nelíbí!
Čapl ho nasraně. Zamkl.

DALŠÍ DEN

Leží v posteli zakrytej až pod bradu. Od včera nevylezl..Yuki nebyl uz zas moc hodnej..

Y: má co chtěl^^. Neměl ho Felix provokovat. Nemá to rád.

Felix

Celou noc jsem nemohl usnout. A když jsem se o to jen pokusil zavřít oči, tak se mi vybavil ten Yukiho pohled. Ve tři hodiny ráno jsem to vzdal a vstal z postele. Udělal jsem si silnou kávu a myšlenkama byl u Jina. Jestli mu Yuki ublížil, tak ho zabiju a pak si budu vyčítat, že jsem nechal Jina s tím parchantem osamotě.

Jin se mi ani neozýval. Psal jsem mu ale bez odezvy a to mě dohánělo k šílenství.
V noci jsem chtěl k němu naklusat ale včas jsem se zarazil. Jin se ani nezobrazil mé zprávy a já byl z toho zoufalý.

Seděl jsem na balkoně s kávou a díval se do obzoru.

Y: "Hele Felixi, to koště není moc dobré v posteli."

Zaslechl jsem poznámku. Zvedl jsem hlavu a spatřil Yukiho s úsměvem na rtech. "Já tě zabiju." Vyhrožoval jsem mu a vraždil ho zatím jen pohledem.
Zašel jsem dovnitř, protože se mi dělalo zle. Popadl jsem mobil a vytočil Jinovo číslo ale stále mi to nezvedal. Po sedmém zvonění jsem to vzdal a vydal se na chodbu. Začal jsem zvonit na něj. Bez ohledu na to kolik je. Potřeboval jsem se ujistit, že je v pořádku i když jsem měl strašnou chuť spíš ty dveře rozbít.
Zazvonil jsem ještě dvakrát ale dveře se mi stále neotvíraly.

No nic. Zoufalá situace potřebuje zoufalé činy. Asi mě za tohle Jin bude nesnášet ale já prostě musím. Vylezl jsem na balkon. Ten parchant už tam nebyl. Díkybohu. Všiml jsem si, že má Jin pootevřené balkonové dveře. Jindy bych mu to vytkl ale teď jsem i rád. Přelezl jsem z mého balkonu na Jinův balkon a zaslechl jsem smích. "Drž hubu, Yuki." Sykl jsem na něj. "S tebou si to vyřídím později." Vyhrožoval jsem mu vražedně a vlezl Jinovi do bytu.
Ležel v posteli na boku a byl stočený do klubíčka. Byl celý zabalený do deky, jen hlava mu trčela. "Jinnie," Oslovil jsem ho a sedl si na kraj postele. Pohladil ho po vlasech. "Nesahej na mě," zaslechl jsem z jeho úst i když jsem věděl, že to nebylo na mě, tak to zabolelo. "Jinnie, to jsem já." Řekl jsem a on si hned sedl na posteli. "Felixi," Vydechl překvapeně a hned mi padl kolem krku a rozbrečel se. Pevně jsem ho objal a hladil ho po vlasech. V duchu jsem proklínal Yukiho ale i sebe. Yukiho, že mu tohle udělal i když stále nevím, co přesně a sebe, že jsem tomu nezabránil.

Hyunjin

Objímá ho pevně. ,,Už mě nikdy nepouštěj pryč!" Fňukl. Drží ho pevně kolem krku. Je nahej. A má po těle modřiny. Na krku hlavně. Nemohl se moc bránit, protože ho Yuki přidušoval.

Celým tělem se k němu natiskl. Mlcky je u něho. Nechce se mu ani moc mluvit :/

Felix

"Už je dobře. Jsem tady." Konejšil jsem ho.
"Nepustím, Jinnie a moc mě to mrzí." Řekl jsem a přitáhl si ho blíž k tělu.
Jedna ruka mi sjela na jeho bok a on sykl bolestí. Odtáhl jsem se a všiml si, že má po těle modřiny. "Zabiju ho." Sykl jsem naštvaně. "Ne, ještě budeš mít kvůli mně problémy." Vymlouval mi to.
Políbil jsem ho a lehl si k němu do postele. Objal jsem ho a hladil ho po vlasech. Líbnul jsem ho čelo. "Teď spinkej." Řekl jsem a víc ho přikryl.

Za chvíli už spal. Já vytáhl mobil a napsal jsem do kavárny, že dnes nedorazím. V kostce jsem popsal, co se stalo a bylo mi uděleno volno ale zítra už musím dorazit.

Pak jsem si přitulil Jina více k sobě a usnul jsem.

✨ To by continued...✨