Nový soused

-33-

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Felix

Rychle jsem ho stáhl zpátky do klína. Objal ho pevně. "Zase překrucuješ moje slova, lásko." Šeptl jsem mu do ucha a políbil ho na krku. "Dobrá, chceš ještě jedno. Budeš ho mít." Dodal jsem a rukou mu zajel pod tričko.

Hyunjin

Čekuje před sebe..fňuk..,,Ch-chci Akemiho tady už.." ček ho smutně..nechce ho moc pouštět pryč. Bojí se o něho.
,,A n-nepřekrucuju" utírá si slzy

Felix

"Dobře, zavolám Oli kde jsou." Povzdechl jsem si a vytáhl mobil.

F: "Ahoj Oli, kde jste?"

O: "Ahoj, jsme v cukrárně na rohu, kousek od vás. Děje se něco?"

F: "Tak tam chvíli počkej."

O: "Dobře."

Zavěsil jsem a koukl na Jina. "Jdeme na zmrzlinový pohár?" Optal jsem se.

Hyunjin

,,já nikam nechci. Chci být tady doma a mít u sebe Akemiho" dá ruce v pěst. ,,NEROZUMÍŠ MI SNAD!!" Mračí se. Nebere prášky. Schovava je vždy pod polštář. Vždy si ho dá před Felixem do pusy a fejkuje polknuti.

Jde do kuchyně. Dělá mu čajík do flaštičky...něco si mumlá pro sebe

Felix

Tohle mě štvalo a bolelo. Musel jsem přemýšlet. Vešel jsem do ložnice a vyčerpaně si lehl do postele na Jinovou stranu. Chybí mi můj kocourek. Rukama zajedu pod polštář a objal ho. Najednou jsem něco nahmatal. "Co to je?" Zeptal jsem se a vytáhl ruku.
V dlani jsem držel prášky od Jina.
"No to snad ne!" Řekl jsem naštvaně. Oddělal jsem polštář a nestačil se divit.

Popadl jsem naštvaně léky a vydal se za Jinem.

Našel jsem ho v kuchyni.
Hodil jsem před něj prášky se slovy: "Co to má znamenat!" Zuřil jsem.

Hyunjin

Ček. Mlčky pozoruje ty prášky. ,,Nemusím je brát! Jsem normální!" Couvl od něj. Klepou se mu lehce ruce. ,,Nech mě! " utře si slzy. ,,J-jsem v pohodě! Nemusím brát žádné léky!"

Felix

Couvl dozadu. Má ze mě strach jde mu to vidět na očích. "Mě se nemusíš bát. Zlobím se ale jsem víc zklamaný." Řekl jsem mu a cítil jak mi stékají slzy po tváři. "Proč to děláš?" Zeptal jsem se zoufale.
Nevidí, že je potřebuje? Nevidí, že já potřebuji aby byl v pohodě, protože když je v pohodě tak já jsem v pohodě.

Musel jsem odejít. Vypadnout z domu.
Vzal jsem si bundu a u vchodu se zastavil: "Rozhodni se! Buď rodina ale budeš brát prášky nebo si je neber ale jako rodina jsme skončili." Řekl jsem bez toho abych se na něj podíval a zmizel jsem z domu.

Hyunjin

Č-ček. Začne přemýšlet jinak. Začne se kousat do prstu. Nemá nikoho. Jen jeho..a tohle ho hrozně chytlo..:( ,, Ublížím si! Stejně mě už nechce!" Rozpláče se a vezme si nůž ze stojánku

Felix

Udělal jsem dva kroky a kolena se mi podlomily a já si sedl na studenou zem. Proč mi to dělá? To všechno, co dělám, dělám pro něho, pro Akemiho. Pro nás. A on to chce všechno zkazit.
Schoval jsem si tvář do dlaní a rozvzlykal se.

"Felixi, co tady děláš?" Slyšel jsem svou sestru a ucítil její dlaň na svém rameni.
Vzhlédl jsem k ní. "Vy jste se pohádali?" Zeptala se. "Tak trochu ale to ke vztahu patří." Zakecal jsem to a usmál se. Postavil jsem se a vzal do náruče Akemiho. "Tak co broučku, půjdeme domů?" Řekl jsem a vydali jsme se na cestu.

"Co se stalo?" Optala se Oli. "Nic, Oli, teď to neřeš." Řekl jsem ji.
Došli jsme domů.
"Ukaž, sundám mu bundu a mikinu." Nabídla se Oli. "Dobře, děkuji. Já jdu najít Jina." Řekl jsem a šel hi hledat. "Jine?" Zavolal jsem ale nic se neozvalo.

✨ To by continued...✨