Nový soused

-18-

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Felix

Procházel jsem bytem a našel ho jak spí na pohovce. Kolem sebe měl různé papíry. Usmál jsem se a dal ty papíry na jednu hromadu. Najednou jsem mezi tím nepořádkem našel pláto s tabletkama. V tom plátu chyběly dva prášky.
Vytáhl jsem mobil a začal googlit, co jsou ty prášky zač.
Silné antidepresiva jak jsem se dozvěděl. Koukl se na spícího Jina a pak jsem si začal googlit, co způsobuje depresi.

S depresi jsem se už setkal. Neměl jsem ji přímo já ale můj kolega a kamarád Han a pomohl mu jeho součastný přítel Minho.
Líbnul jsem ho líčko a tiše pronesl: "Spolu to zvládneme." A začal ho jemně šimrat na tvářičce.

"Jinnie, vstávej." Šeptl jsem a on se začal probouzet. Rozlížel se po místnosti a pak se podíval na mě. Do široka se usmál a objal mě. Objetí jsem mu opětoval a líbnul ho krk.
Po objetí si všiml, že mám v ruce to pláto a zděšeně si mě prohlížel.
Usmál jsem se a vrátil mu pláto. "Jak často je užíváš?" Optal jsem se a sedl si vedle něj na pohovku.

Hyunjin

,,Každej den..ráno, někdy odpoledne a večer." Zamumlal tiše. Čekuje smutně ,,Ještě jsem ti nestihl říct toho tolik.. budeš dost překvapený" zamumlá a ček jinam

Felix

Obrátil pohled jinam. Vzal jsem ho za bradu a natočil zpátky na mě. "Řekni mi všechno, zlato." Pobídl jsem ho jemně a pohladil ho po tváři.

Hyunjin

,,Když já se bojím..nechci o tebe přijít.." spitl. Čekuje ho lehce smutně. Vleze si na něho a začne se s ním mazlinkat

Felix

"Lásko, copak bych tě mohl opustit? Vždyť už bez tebe nemůžu být ani den natož zbytek života. Snesl bych ti i modré z nebe. Miluju tě, zlato ale musíš mi říct celou pravdu." Domlouval jsem mu a objal ho kolem pasu.

"To spíš je větší pravděpodobnost, že mě ztratíš, když budeš mlčet." Řekl jsem smutně. Trochu se odtáhl a zamračil se na mně. "Nesnáším když se přede mnou něco tají a ničí mě když je to člověk, na kterém mi záleží.
Jine, plánujeme si tady společnou budoucnost a ty mi zatajíš, že bereš antidepresiva. Vztah není jen o sexu ale i důvěře. Důvěřuješ mi?" Optal jsem se scela vážně.

Hyunjin

,,Jo.. důvěřuju. Promiň..nemyslel jsem to špatně" fňuk..je mu z toho smutno. ,, Mám takovou zvláštní nemoc..jo? A..to je vlastně..BERU NA TO I PRÁŠKY JO!" Čekuje..,,Znáš třeba neka, viď? No a já měl v rodině před dávno neka. Moje matka měla otce a jeho otec byl neko. No ale já nejsem neko. Jakože mít ouška a ocasek. Ale mám po nich to, že můžu mít " zamumlá něco. Je mu to trapný. Co když si o něm teď bude myslet hnusné věci!?

,,N-nechci abys mě opustil!" Rozbrečí se

Felix

"Bobiku, neopustím tě jen proto, že můžeš být neko. Myslím si, že je to strašně cute." Šeptal jsem mu do ouška a hladil ho po zádech.
"Slib mi ale jednu věc." Řekl jsem, když se trochu uklidnil. "C-co." Zakuňkal. "Buď ke mně upřímný a říkej mi všechno." Žadal jsem ho. Kývl hlavou a já se usmál. Palcemi jsem mu otřel slzy a líbnul ho. "Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat." Pronesl jsem a vtáhl si ho víc do náruče. Pevně jsem ho objal a mazlil se s ním.

Hyunjin

,,Ale nejsem neko, mám jen po nich to, že můžu mít mimčo!" Amokuje! Hrozne stresuje. Je mu to nepříjemný.. ,,A-a mám strach z té práce" utře si slzu a objímá ho

✨ To by continued...✨