Poslední Hřích 2

19. Falešná kočička

V malém rozpadlém domku se rozléhal krásný zpěv. To krásná dívka tam zpívala, co měla oči jako květ. Ale aby se postarala o své čtyři sourozence, tak po nocích kradla, protože jinak by chodily bez peněz po žebrotě, takže takhle aspoň nějaké peníze na jídlo sehnala. A proto když opět chystala něco k večeři a tak si zpívala.

,,Tohle už je zase poslední chleba," řekla si pro sebe, ale náladu ji to nezkazilo a zpívala si dál za krásného dne.

,,No nic budu muset jít zase na lup," dodala si v duchu a prozpěvovala si slova jedné písně, kterou znala ještě od maminky, která ji ji ráda zpívala, když ještě žila. A jelikož už neměla oni otce, a žádná jiná dospěla mužská ruka tu nebyla, aby je uživila, tak po jejich smrti zbyla tato starost na ní.

Protože její bráškové byly ještě moc malý a tak je do noci pouštět nechtěla. A její hodná sestřička, ta byla už odmala strašně nemocná, takže musela sehnat peníze na léky, aby ji aspoň bylo lépe.  

,,V té naší ulici rozkvetly akáty. Vzpomeň si, jak jsme tam stáli jen já a ty. Z té naší ulice jde cesta do polí, srdce mě bolelo, ale už nebolí....Akácfák virágoztak az utcánkban. Emlékezz, hogy csak én és te álltunk ott. Abból a mi utcánkból út vezet a mezőkre, fáj a szívem, de már nem fáj." linul se místností krásný zpěv a do rytmu ji prozpěvovaly ptáci.

,,Falešná kočičko, na mě už nemňoukej, falešná holčičko, po mně už nekoukej. Pro tebe, holčičko, jsem dávno ztracený. Já se ti, děvče, svěřím, že nevěřím pohádkám. U srdce mě to tlačí, ale radši budu sám!...Hamis cica, ne nyávogj már rajtam, álcsaj, ne nézz rám többé. Már rég elvesztem neked, kislányom. Elárulom, lányom, hogy nem hiszek a mesékben. Fáj a szívem, de inkább egyedül vagyok!" zpívala z plných plic a přitom mazala krajíčky chleba máslem, protože to teď bylo už jejich jediné jídlo. Poslední shýbá chleba a poslední čtvrtka másla, co měli.

,,Skákal pes přes oves, ale už neskáče. Všechno se po čase ze srdce vypláče. Akáty odkvetly a už je kácejí, vzpomínky na tebe s nimi se ztrácejí....A kutya szokott átugrani a zabot, de már nem ugrik. Szívből sír minden egy idő után. Kivirágoztak az akácok és már vágják is, elvesznek az emlékek rólad és róluk." znělo vesele, i když i tato píseň měla občas smutnou notu.

,,Falešná kočičko, na mě už nemňoukej, falešná holčičko, po mně už nekoukej. Pro tebe, holčičko, jsem dávno ztracený. Já se ti, děvče, svěřím, že nevěřím pohádkám. U srdce mě to tlačí, ale radši budu sám!...Hamis cica, ne nyávogj már rajtam, álcsaj, ne nézz rám többé. Már rég elvesztem neked, kislányom. Elárulom, lányom, hogy nem hiszek a mesékben. Fáj a szívem, de inkább egyedül vagyok!" dozpívala a přitom si z očí utřela slzy, aby to její sourozenci neměli slané.

Ale nemohla se tomu ubránit, protože vždy když si zpívala tuto písničku, kterou od své maminky milovala, tak ji vždy potom bylo do pláče, že už tu její maminka, ani tatínek nejsou a že je veškerá starost o její malé sourozence už jen na ní.