Poslední Hřích 2

81. Keď pověš mi mama, spolu zavrieme oči..

Dalma Farkasová klečela u hrobu svých rodičů a své sestry.

,,Dnes jsem vás konečně pomstila. Maminko, tatínku a moje milovaná sestřičko. Ten muž který zavinil vaši smrt už není mezi živými a vy tak teď už konečně můžete klidně spát, protože došel spravedlivého trestu a vaše smrt, kterou způsobil byla pomstěna," řekla Dalma a přitom se slzami v očích pohladila náhrobní desku, hrobu svých rodičů i sestry.

,,Prolila jsem jeho krev. Lituji jen toho že jsem to neudělala dřív a že mi tato pomsta tak dlouho trvala..Ale dostat se k tomuto muži bylo opravdu obtížné..Ale dokázala jsem to...Já to dokázala a dnes jsem vás pomstila," dodala s mírnou radostí v hlase a přitom si utřela slzu, která se ji leskla na tváři.

,,Proč mám stále jen takový smutný pocit, když už je po všem?" položila si tiše tuto otázku a snažila se na ní najít odpověď dalším pohlazením chladného kamene na náhrobní desce.

,,Strašně moc mi chybíte a mě je stále tak smutno..když už ten muž co vás zabil nedýchá..A já měla bych se radovat a smutek mě stále tíží..Je mi smutně z toho že už tu nejste a že vás nemůžu obejmou..tak jako kdysi," řekla Dalma posmutněle a přitom se objala svými pažemi.

,,Vzpomínáš maminko..jak jsi mi zpívala.." zašeptala a znovu položila ruku na chladný kámen, na místo kde ležela její matka.

,,Ha elmondod, anya, becsukjuk a szemünket a világ eltűnt, és a fejünk forog. könnyek és nevetés, az élet kártyákkal foglalkozikfussunk el, ahol nem kell számolnom őket...Keď povieš mi mama, spolu zavrieme oči, zmizol nám svet a hlava sa točí. Slzy a smiech, život rozdáva v kartách utečme tam, kde nemusím ich zrátať.." prozpěvovala Dalma a přitom si utírala slzy z očí.

,,Szeretettel meneküljünk el, változtassuk meg a világot. Szeretettel elhallgattatjuk a kiáltást, nőnek a fákSzeretettel megfordítjuk a földet, csak maradunk A szeretettel, a kapcsolat vérével örökre egyedül vagyunk..S láskou, unikneme preč, vymeníme svet. S láskou, utíšime plač, stromy budú rásť. S láskou, otočíme Zem, zostaneme len. S láskou, krvou spojení, navždy sme len my.." vyšlo z jejich rtu a v tu chvíli dopadla jedna z jejich slz, kterou se ji nepodařilo zadržet na chladný kámen náhrobní desky.

,,Hope játszik egy dalt a bölcsődben a szívek királya viszi sorsunkat.Aludj a karjaidban, elmegyünk valahovaviseljük a keresztet és az élet egy folyó...Nádej ti hrá v kolíske pieseň srdcový kráľ osud náš nesie. V náručí spíš, ujdeme niekam, nesieme kríž a život je rieka.." zašeptala a její oči byly zalité smutkem a bolestí.

,,Szeretettel menekülünk, megváltoztatjuk a világot. Szeretettel abbahagyjuk a sírást, fák nőnek,Szeretettel megfordítjuk a földet, csak maradunk. A szeretettel, a kapcsolat vérével örökre egyedül vagyunk..S láskou, unikneme preč, vymeníme svet. S láskou, utíšime plač, stromy budú rásť. S láskou, otočíme Zem, zostaneme len. S láskou, krvou spojení, navždy sme len my.." řekla a v tu chvíli se její ruce znovu dotkly chládného kamene, který pohladila svou horkou dlaní.

,,Ha elmondod, anya, becsukjuk a szemünket a világ eltűnt, és a fejünk forog...Keď povieš mi mama, spolu zavrieme oči, zmizol nám svet a hlava sa točí... dodala smutně a v tu chvíli se naplno rozplakala.

,,Ach, Bože. Maminko, tatínku, sestřičko..Už mě nebaví svět. Bez vás je tu tak smutno a prázdno..Ach, kéž bych mohla být s vámi a kéž bychom zase opět byly všichni spolu," řekla smutným hlasem a její oči byly kalné a smutné, jako ta nejhlubší řeka.

,,Ach, ano. To je ono. Už budu zase s vámi," dodala a pak vstala, protože v tu chvíli si na něco vzpomněla a začala se dívat všude kolem a nakonec objevila to co hledala, nedaleko..zahrabané blízko jejich rodinného hrobu.

,,Mám to..A teď už budu navždy s vámi..Moji milovaní rodiče a moje drahá sestřičko..Protože k čemu mi je život, když už tu nejste vy. K čemu je mi život bez vás, i když jsem už potrestala vaši smrt. Ale já jsem přesto nenalezla klid. Stejně tu není nikdo kdo by mě měl rád a komu bych scházela..A já už nechci být sama..Chci být s vámi.." řekla a v tu chvíli vzala malou lahvičku ve které byl smrtelný jed a vypila celý její obsah do poslední kapky.  

,,Ha elmondod, anya, becsukjuk a szemünket a világ eltűnt, és a fejünk forog...Keď povieš mi mama, spolu zavrieme oči, zmizol nám svet a hlava sa točí..." zašeptala poslední slova a pak bezvládně spadla k zemi, k hrobu svých rodičů a své sestry a její dech se zastavil a její srdce pak už naposledy zatlouklo posledních pár temp a pak už utichlo navždy.