Poslední Hřích 2

57. Co jsi vlastně zač

,,Kat, jsem s tebou tak šťastný," řekl Andraši a přitom si Katalinu přitáhl do náručí a políbil ji. ,,Já s tebou taky, Andraši." odpověděla Katalina a přitom mu polibek oplatila.

 ,,Vím že máš svá tajemství a jednou bych je možná chtěl všechna znát, ale teď to nechci. Nezáleží mi na tom kdo vlastně jsi a jaký jsi měla život než jsme se poznali. Vím jen že od té chvíle co jsem tě před dvěma lety vytáhl z té ledové řeky, tak že se ze mě stal ten nejšťastnější člověk...Katalino, zamiloval jsem se do tebe hned jen co jsem tě uviděl a to že jsem tě našel ze mě udělalo i toho nejšťastnějšího muže, ze všech. Miluji tě a nechci tě nikdy ztratit. Ty i Julie, jste pro mě všechno, lásko. Miluji vás obě tak strašně moc a tebe nejvíc, hlavně když se směješ a jsi šťastná," řekl po chvíli a potom ji pohladil z lehká po tváři a jeho rty si opět našli ty její.

,,Já jsem šťastná..s tebou," odpověděla Katalina a přitom se na něj pousmála.

,,I když taky máš svá tajemství, můj milý. A mě by teď hrozně zajímalo co jsi vlastně zač," odsekla a potom mu něžně začala kousat krk.

,,Áu, ty dračice!" křikl Andraši a po chvíli ji převalil na záda a chytil její ruce do svých.

,,A není to jedno. Já taky nevím kdo jsi," řekl po chvíli, když si vzpomněl co vlastně říkala a majestátným gestem si ji k sobě přitáhl. ,,Ne, není. A věř mi Andraši, že kdybych si vzpomněla kdo jsem, tak ti to řeknu," zaprotestovala Katalina a přitom se na něj podívala prosebným pohledem.

,,Já vím, ty má nádherná květinko," odpověděl a potom jejich rty na malou chvíli spojil.

,,Taky by jsi měl vědět že jako správný zahradník by jsi měl svou květinku zalévat a starat se o ní," odsekla Katalina a přitom ho obdařila šibalským úsměvem.

,,A co by jste si přála jako první má paní. Abych se o vás staral, nebo abych vám řekl kdo jsem," odpověděl na její slova a přitom jeho jazyk přejel po jejím bříšku a Katalina se neubránila slastnému vydechnutí.

,,Obojí," řekla po chvíli a pak uviděla jak ji Andraši začínala roztahovat nohy.

,,A co když po tom když se dozvíš kdo jsem, už se mnou nebudeš chtít nich mít. Co když jsem zloděj, vrah..či nějaký krutý muž," zašeptal ji do ucha a potom začal její ušní lalůček něžně oždibovat.

,,To si myslím že nejsi, ale jsem ochotná to risknout," řekla a pak na chvíli nemohla mluvit, protože Andraši se zase opět přesunul k jejím nohám a začal svými polibky dráždit její ženství.

,,Vážně si to nerozmyslíš?" zeptal se a přitom svým jazykem přejel přejel po jejich stehnech.

,,Ne, vážně si to nerozmyslím. Chci vědět kdo jsi, chci tě znát," odpověděla Katalina a pak se z jejich úst ozval sten, protože Andraši svým jazykem přejel po středu její vášně.

,,Jenom aby jsi pak nelitovala, miláčku," řekl a přitom se jeho rty vydaly na průzkum její jeskyňky. ,,Nebudu litovat, vždyť tě znám už tak dávno," odpověděla a přitom se prohnula v pase. ,,Tak proč to chceš vědět, proč chceš vědět kdo já jsem. Kdo jsem doopravdy a jak zlou jsem měl minulost?" zeptal se ji a přitom vyhledal pohledem její oči.

,,Protože tě miluji, miluji tě," odpověděla a jejich pohledy se zaklesly do sebe.