Poslední Hřích 2

94. Šaci a její minulost 4

,,Je tak krásná," řekl si Sándor v duchu, když onu dívku tiskl k sobě a když cítil její klidný dech na své hrudi. 

A když otevřela oči a pohlédla na něj, tak se mohl kochat jejich krásou. Její vlasy ho příjemně šimraly a jejich nádherná vůně, se mu hrnula do nosu. Dotkl se jich a ucítil jak jsou jemné a hebké na dotek, jako ten nejhebčí samet.

,,Už se nemusíte bát, už je po všem," řekl klidným hlasem, když ucítil že se zatřásla strachem a přitáhl si ji ještě pevněji do svého náručí, aby ji uklidnil.

,,Nedovolím, už nikdy aby vám někdo ublížil," pošeptal ji do ucha a myslel ta slova naprosto upřímné, protože by zabil každého kdo by se ji jen prstem dotkl. Náhle se v něm totiž ozval onen ochranitelský pud a on chtěl tuto dívku ochránit, před vším na světě...Jelikož ani by to tušil, tak mu na ní už od prvního okamžiku kdy ji spatřil záleželo.

Chtěl ji ochránit před vším, aby ji už nic zlého nepotkalo..ale hlavně ji chtěl ochránit sám před sebou ..,,Ano musí ji ochránit, před sebou samým," řekl si, protože určitě ani netušila jaké v něm probouzí vášně, třeba jen její vůně.

,,Ano, musí ji ochránit," dodal si, i když věděl, že se mu to asi nepovede, jelikož z ní byl už teď tak poblázněný a to jen seděla vedle něj..,,Ale nahá," odpověděl si, protože jediný šat co měla na sobě byl jeho kabát, který přes ní dal.

Takže pod ním byla tak jak ji Pán Bůh stvořil.

Přitáhl si ji k sobě, aby mu nespadla z koně a náhle ucítil pod kabátem její ňadra a jeho mužství se hned jen z toho letmého doteku probudilo k životu..Snažil se to nevnímat a tak si s onou dívkou začal povídat.

,,Jak se jmenujete?" zeptal se a přitom se setkal s jejím upřeným pohledem, kterým mu hleděla do očí.

,,Šaci," odpověděla ona dívka a usmála se na něj. ,,A dál?" zeptal se Sándor, který z ní nespouštěl oči. ,,Jak dál? Žádné další jméno nemám, pane..Jen Šaci," odpověděla po pravdě a přitom pohled odvrátila.

,,Myslel jsem jaké máte příjemní?" vypadlo ze Sándora omluvně a jemně ji svou rukou pohladil po tváři.

,,Já..nemám žádné příjmení..Jsem jen Šaci..nic víc, nic míň..Nevím kdo jsem, ani kdo byli moji rodiče..já vyrostla jsem v sirotčinci," řekla smutným hlasem a přitom na něj opět pohlédla a její pohled říkal vše, takže Sándor už nepotřeboval další slova.

,,Aha, tak to je opravdu smutné," odsekl po chvíli, jen co se upoutal od jejich oči a zaměřil se pohledem na její rty.

,,Já jsem Sándor.. Sándor Blaškovic" řekl a usmál se na ní.

,,Těší mě.." odpověděla Šaci a úsměv mu oplatila. ,,Mě také moc těší," odpověděl Sándor a pak aniž by to postřehl, tak se k ní naklonil a spojil jejich rty v polibku. Šaci se mu nebránila, i když něco takového nečekala..ale bylo to opravdu příjemné..

  ,,A nečekané," řekla si v duchu a celá se oddala tomu polibku.