Poslední Hřích 2

10. Nepřestávej

Arpád se v ní zběsile pohyboval. A nechtěl přestat, nemohl, protože z jejich líbezných rtů se ozývalo stále a pořád dokola jedno slovo ,,Nepřestávej" a tohle slovo působilo na Arpáda jako nějaké zaklínadlo, protože najednou skutečně nemohl přestat.

Chtěl Katy víc a víc. A tak se pohyboval stále rychleji a rychleji a ona přirážela s ním. Oba byly položení do své vzájemné vášně, která je spalovala jak oheň a která byla jak nebezpečný oceán ve kterém se teď oba ocitly a který je vedl stále větší a větší silou do víru rozkoše, kterou chtěli oba. 

,,Nepřestávej, Arpáde. Nepřestávej!" křičela jak smyslu zbavená a přitom mu omotala své nohy okolo jeho pasu, aby se do ní mohl Arpád ještě lépe dostat.

Oba byli jak šílení. Katy Arpáda vždycky přitahovala, protože vždycky na ní bylo něco co na žádné ne. A oba po sobě vždy vzájemně toužily. ,,Nepřestávej, lásko. Nepřestávej!" sténala Katy a přitom spolu s ním přirážela, takže byly propojeni jak jedno tělo, protože i rytmus jejich srdcí byl stejný, tak zběsilý a rychlí.

,,Nepřestanu, miláčku, neboj se," řekl Arpád slabým hlasem a přitom ji políbil na rty.

,,To jsem chtěla slyšet," odpověděla hlasem plným vášně a přitom mu dala ruce kolem krku, aby si jeho tvář mohla přitáhnout blíž k tělu. ,,Ááá Arpáde, to je ono, jen pokračuj, můj hřebče. Udělej mě pořádně, lásko," sténala slabým hlasem a přitom ho políbila na rty.

,,Neboj se, udělám," odpověděl ji Arpád ochraptěle a znovu do ní silně přirazil.

,,Ó ano, ano, miluji tě Arpáde. Ó ano, pojď jen do mě, pojď..hřebečku..tvá klisnička se rozplývá slastí..To je ono, ano, to je ono. Pojď ještě, pojď. Ano, přiraz ještě víc, ještě..ještě..Ó ano, ještě..Ještě pojď..pojď lásko, pojď. Miluji tě. Ó ano, miluji tvoje tělo, ty můj hřebče. Ty jsi tak božský Arpáde a tak hříšně vybavený. Cítím tě snad všude. Pojď ještě, pojď. Ó ano, tohle má tvoje klisnička ráda, moc ráda. Cítíš tu slast, má lásko?" zeptala se a přitom se jejich ruce stejně jako těla spojily v jedno.

,,Ó ano, cítím miláčku. Ale ještě nejsem u konce, ještě ne," zašeptal slabým hlasem a přitom do ní znovu hluboce přirazil.

,,To je dobře, moc dobře, Arpáde!" řekla Katy a přitom se prohnula v zádech. ,,Tak pojď ještě, pojď," zašeptala a po chvíli, když znovu do ní silně přirazil, tak sténala rozkoší i blahem.. Arpádovy její bláhové a slastné steny dělaly tak neskutečně dobře, že už se prostě neovládal a miloval se s ní jak šílený.

Protože cítil, že i ona to chce stejně tak jako on. A tak po chvíli po dalších velkém a hlubokém přírazu se oba ocitly v erupci vyvrcholení.