Poslední Hřích 2

56. Smutek a slzy

Csilla Timeová, snoubenka Mátyáse Mikóse se krčila za velkým stromem a po očku sledovala svého snoubence s neznámou ženou.

Chtěla odejít, protože slzy ji tekly po tváři jako proudy řek, jenže její nohy ji nechtěli poslechnout, protože jakoby naschvál přirostli k zemi, takže se Csilla nemohla ani pohnout a jen s očima ubrečenýma sledovala milostné počínání jejího snoubence s jinou ženou.

Bylo ji smutno, protože si myslela že právě tohle ona zažije s Mátyásem, i když věděla že on možná k jejich sňatku svolil jen ze soucitu. ,,Protože kdo by si chtěl přivázat na krk na smrt nemocnou dívku jako je ona," řekla si v duchu a po té si i po chvíli odpověděla ,,Jen blázen," protože moc dobře věděla jak to vždy mezi jejich rodinami bylo a pochybovala o tom že by třeba i Mátyás k ní mohl něco cítit, i když ona ho z hloubi srdce milovala a přála si aby i on cítil totéž ,,I kdyby to byl jen zlomek toho co k němu cítila ona," promluvil hlas v její hlavě a ona sklopila oči do země, protože už se na to dál nemohla dívat.

Po chvíli ho však znovu vyhledala pohledem a její srdce se rozbušilo na plné obrátky.

Představovala si jaké by to bylo kdy na místě té ženy byla teď ona a Mátyás ji teď místo ní zahrnoval neskonalou láskou a touhou.

Po chvíli oči zavřela, protože pochopila že taková chvíle asi nikdy nenastane, protože i kdyby ji Mátyás miloval, tak jeho láska nikdy nebude tak velká jako k té pro ní neznámé ženě. Polkla a po chvíli se ji chtělo zakašlat, ale dala si přes pusu rychle ruku s kapesníkem, takže nikdo nic neslyšel.

,,Mátyás by si ji stejně nikdy nevzal z lásky," řekla si v duchu, protože moc dobře věděla že toto spojení zajistily jejich rodiče. Znaly se už od dětství a tak se dalo jen předpokládat že jejich rodiče možná už dávno měli plán je spojit.

Csilla se tomu taky z počátku bránila stejně tak jako Mátyás. A oba jen naoko chtěli svým rodičům vyhovět, jenže Csilla se do Mátyáse zamilovala, protože poznala že i přes jeho veškerý nezájem, který věnoval jejich zasnoubení, k ní není lhostejny.

Věnoval ji totiž veškerou svou péčí a byl k ní opravdu pozorný ,,K ní i k jejím potřebám, jenže ne k jejímu srdci," dodala si potichu pro sebe, protože i když věděla že ten zájem k ní není jen předstírány, tak v koutku srdce cítila že ji nemiluje.

Nechoval se k ní sice jako k lazarovy, jako ti všichni okolo, ale i přesto ji přehlížel, protože jeho srdce, už podle všeho a hlavně podle toho co viděla teď patřilo jiné a ne ji jak třeba jen ve skrytu duše doufala.