Nebezpečná Hra

Se Sell

Nějakou dobu jsem koukala ještě do notebooku a pak upadla do tvrdého spánku.

**

Probral mě zvuk, jak se někdo snaží dostat do pokoje. Bral pořád za kliku a nešlo mu dveře otevřít.

"Hej Stylesi. Co to tam máš? Proč jsou ty dveře zamčené?" křičel neznámý klučičí hlas a začal potom se začal hihňat.

"Ty hovado vypadni od těch dveří!" zaslechla jsem jak po něm Styles zakřičel.

"No tak. Co tam máš? Nebo se mám snad zeptat koho?" znova promluvil ten neznámý hlas.

"Nic vole, jsou tam jen starý věci a krámy ze starého bytu" řekl Harry a nejspíš se opřel o dveře.

"Tak to je nuda" odpověděl kluk a krkl si. No fuj. Ulehla jsem a snažila se zase zpět usnout. Dokud tady bude mít Harry návštěvu, tak můžu být v klidu, že sem nikdo nepřijde.

"Hej kluci. Pojďte mi pomoc, neumím chcát" uslyšela jsem další hlas a musela jsem se zasmát, asi to trochu přehnali s alkoholem.

Slyšela jsem jak někdo odchází, a pak jak někdo odemyká dveře a pomalu je otevírá. Moje naděje na neotravování se nevyplnila.

Osoba přešla k mé posteli a chvíli tam stála. Pootevřela jsem oko a uviděla Harryho. 

''Možná je dobře že spíš'' zašeptal Harry. Najednou se otočil a odešel pryč. Už jsem jen zaslechla jak zamyká.

Po chvíli přemýšlení jsem usnula.

***
Ráno mě probudilo světlo v mém pokoji. Pomalu jsem rozlepila oči a protáhla se. Vstala jsem z postele a pomalu přistoupila k oknu a rozhlédla se. Venku bylo krásně, slunce zářilo jak nejlépe umělo a obloha byla čisťounce modrá. Byla úplně bez mraků.

Došla jsem do koupelny a vykonala hygienické činnosti. Vrátila jsem se a zapnula si notebook. Pustila jsem si LoL. Tohle se stává mou denní rutinou. Neustále se to opakuje, ale nic jiného dělat nemohu.

"Dobré ráno" vešla dovnitř Sell a mile se usmívala.

"Dobré" úsměv jsem jí opětovala.

"Dneska mám do tří čas, tak můžeme na něco kouknout spolu a já ti můžu udělat nějaký účes'' usmála se a přisedla si ke mě.

"Dobře" souhlasila jsem. Miluju, když si někdo hraje s mými vlasy.

Od znova jsem pustila LOL a usedla pod Sell, která seděla na posteli.

Pletla mi různé copánky a já si vzpomněla, jak mi je vždycky pletla mamka a táta to pak zkoušel také. Byla to prča, protože se mu to nikdy nepovedlo.
Slzy se mi začaly řítit z očí a já je nechala volně téct.

"Proč pláčeš zlatíčko?" pohlédla na mě smutně Sell. Chtěla jsem něco říct, ale hlas mě zradil.

"Pojď ke mě'' vtáhla mě do objetí a dala mi pusu do vlasů. Chybí mi moje máma. Hrozně moc mi chybí.

"Sell, kde zas kurva lítáš?!" ozval se zespodu chraplavý hlas patřící Harrymu.

"Zlatíčko, půjdu dolu a když bude čas, vrátím se" rozloučila se a běžela dolů. Harry ji vždycky hledá zrovna, když si nejvíce přeji být s ní. Jako naschvál.

Sedla jsem si k oknu a dívala se na krajinu, i když jen přes sklo.Vzpomínala jsem na dobu, kdy můj život byl báječný a do toho jsem plakala.

Chci Vám poděkovat  za to, že někteří čtete temto příběh. Je to můj první a tak se nezlobte, když se Vám tam něco nebude zdát nebo tak.
Cokoliv se Vám nelíbilo pište. Děkuju.
❤