Nebezpečná Hra

26.

Když jsem dočetla knihu, přemýšlela jsem co bych mohla dělat.
Chvíli jsem přemýšlela nad věcmi jako jsou, že se mi zdá zbytečné o něco se snažit, nedostanu se odsud. Jediné co musim se dozvědět proč tu jsem. Strach z Harryho bohužel ještě mám, ne takovej jako na začátku, ale pořád tam je. Musim s nima začít komunikovat pak třeba bude ta správná chvíle, aby mě pustili nebo, aby mi řekli důvod proč tu jsem.

Po přemýšlení jsem se rozhodla, že si pustim stmívání, ze zdola jsem už slyšela hlasy a tak jsem hlasitost filmu dala na nejvíc.
Shlédla jsem dva díly stmívání a pak vypla notebook. A co teď? Pomyslela jsem si.

Přemýšlela jsem jestli mám jít dolu a nebo ne. Seděla jsem na posteli a občas došla ke dveřim a pak se vrátila.
Když půjdu můžu pak zjistit co nejdřív proč tu jsem , když nepůjdu nepohnu se z místa. Po chvíli jsem se rozhodla, že půjdu.
Otevřela jsem dveře a pomalinku je za sebou zavřela. Došla jsem ke schodišti a posadila se na první schod a poslouchala.

"Myslíš, že příde ?" uslyšela jsem Naillův hlas.

"Nevim." prskl po něm Harry. Ježiš ten má zas náladu.

"Neměl si na ní bejt tak hnusnej." tenhle hlas moc neznám, takže myslím, že patří Zaynovi.

"Ježiš tak sorry, vždyť víte ,že se teď snažim." opět Harryho hlas.

"No jo tak si dáme panáka."

Chvíli jsem tam ještě seděla a občas udržovala smích, protože co Naill občas prohlásil byla opravdu sranda.
Pak jsem se rozhodla, že teda půjdu dolu.
Potichu jsem scházela schody a vyšla v obýváku , kde seděli kluci. Byli všichni otočený a v tu ránu jsem si to rozmyslela a chtěla to otočit.
Pomalu jsem se otočila a

"Je Jess tys přišla." prohlásil Naill a táhl mě na gauč.

Myslím, že už všichni měli něco upito.