Nebezpečná Hra

97.

Po přijetí domu mi Selly připravila jídlo, které jsem jen tak snědla. Vůbec jsem na něj neměla chuť, měla jsem plnou hlavu Harryho.

Bolení břicha vůbec neustupuje. Lehla jsem si na postel a snažila se usnout.

**
Probudila mě opět šílená bolest. Vstala jsem do sedu a chytala se za břicho, bože.

Rychle jsem popadla telefon a klikla na Nialla.

"Help" odeslat.

Kroutila jsem se na posteli asi 10minut dokud se nerozrazily dveře od ložnice.

"Jess co se děje ksakru!" vykřikl Niall.

"Já, já nevím. Má obrovskou bolest v břiše.

"Panebože, pojď jedem do nemocnice." začal panikařit.

Pomalu jsem se zvedla z postele.

"Bože." křikl Niall.

"Co je?" koukla jsem vyděšeně.

"Krev." nevěděl co má dělat.

Koukla jsem se mezi nohy a opravdu krev.

"Já, já potratila?" koktala jsem.

"Ne, to nedopustím." popadl mě do ná ruče a rychle běžel k autu.

Položil mě na sedačku a jak střelený usedl také.

"Kurva." zanadával, když se nemohl trefit klíčkama.

"Bože." křikla jsem, když bolest byla silnější.

Co se to děje? Nemůžu přijít o dítě...
Nemůžu, bude v pořádku. Začala jsem plakat.

"Nialle, bude v pořádku?" optala jsem se.

"Bude, slibuju." řekl a jel jako blázen.

***
Dojeli jsme před nemocnici. Niall oběhl auto, otevřel dveře a popadl mě do náruče.

***

"Doktore, potřebuju pomoct. Akutní případ. Prosím." snažila jsem vnímat hlasy, ačkoli to bylo těžké jelikož jsem upadala do spánku.

"Přivezte lehátko, hned!" slyšela jsem křiknout pána v bílém plášti.

Položili mě na lehátko a na pusu dali dýchací přístroj. Snažila jsem se zaostřit osobu, která mě držela za ruku a běžela vedle mě.

Byl to Niall, který plakal.

"Jess, budeš v pořádku. Slibuju." najednou mě jeho ruka pustila a já se ocitla v místnosti plné sester a lidí v rouškách.

"Co se děje?" zašeptala jsem.

"Píchněte jí to, dělej te." zaslechla jsem poslední hlas než se mi před očima udělala tma.

*Harry*

"Kruci, blbý břicho." zanadával jsem, když jsem vstával z postele.

Doktora jsem ukecal,aby mě pustil alespoň se projít po chodbě.
Nejraději bych běžel za Jess. Tak moc se těšim až jí uvidim. Zajímalo by mě co asi dělá.
Otevřel jsem dveře od svého pokoje a mířil ani nevím kam. Byl jsem celý osláblý.

Došel jsem na chodbu a rozhlédl se kolem.

"Nemocniční smrad , jak já ho nesnášim." řekl jsem si pro sebe.

Najednou jsem zahlédl na sedačce kluka podobnému Niallovi. Promnul jsem si oči a byl mu podobný víc. Tento pokus jsem zopakoval a opravdu byl to Niall.
Co tu dělá?

"Nialle?" křikl jsem.

Niall leknutím nadskočil.

"Co tu děláš kámo?" zeptal jsem se ho.

"Harry..." koukl se slzamy v očích.

"Kde Jess dohajzlu?" hned jsem začal panikařit.

"Je, je." začal koktat.

"Kde dohajzlu je, mluv." křikl jsem na něj.

"Měla bolesti břicha a začala krvácet, jeli jsme hned sem, je teď na sále." dořekl a já asi přestal dýchat.

"Nee." nebylo nic jiného na co jsem se zmohl. Slzy, vztek, strach.