Nebezpečná Hra

24.

"Co je?" optala jsem se a zívla si.

Sedl si na roh postele a opět si prohrábl své nezbedné kudrliny

"Nevim, jen jestli jsi v pořádku." koukl na mě.

"Jestli jsem v pořádku? Děláš si srandu jasně, že nejsem , držíš mě tu jak ve vězení , neřekneš mi proč tu jsem a co po mně chceš. Jednu chvíli se chováš jako totální idiot a pak jako by ses bouchl do hlavy a seš milej." prskla jsem po něj.

Chytl mě pevně za ruku. A byly jsme tváří v tvář.

"Seš tak sexy, když se hněváš a to mě rajcuje chápeš?" oblízl si ret a pohledem spadl na mé rty.

Jen jsem koukala a nevěděla co se děje. Byla jsem zmatená.
Ironicky jsem se usmála.

"Nedělej to, pak mě nutíš být takovym jaký jsem na tebe byl od začátku. Začal se pomalu přibližovat.

"Nehraj tu žádnou svou hru, nelíbí se mi." pošeptal mi do ucha a skousl mi ušní lalůček.

Zvedl se z postele a než jsem se nadála byl pryč.

Husí kůži jsem měla snad po celém těle. Nechápu to, co to mělo znamenat. Co si o sobě myslí a kolik má ještě tváří. Je tak nepopsatelný.
V jednu chvíli z něj cítíte strach a teď ani nevím co jsem cítila v tuhle chvíli.

Pomalu jsem se položila a přehrávala si co se stalo a jaké jsem měla pocity. Jsem blázen asi opravdu ano.
Jsem zvědavá co bude dál.