Nebezpečná Hra

96.

"Harry?" řekla jsem nadějně a setřela si slzu, která se kutálela po líci.

"Všechno jsem slyšel, chci ti říct, že.." říkal velmi unaveně a bezmocně.

"Harry, ne. Šš." přiložila jsem prst na jeho suché rty.

"Ne, Jess. Chci to říct." odendal prst ze svých rtů a dal na něj polibek.

"Dobrá." chytla jsem ho za ruku.

"Vše co jsi řikala se mi každým dnem honí v hlavě. Každý den vím, že potřebuju tvůj dotyk, cítit tvou vůni, cítit tvé rty na těch mých. Potřebuju tebe, protože ty jsi součástí mého života a já tě z něj už jen tak nepustím. To malé co stále roste uvnitř tebe miluju už teď a milovat budu dokonce svého života, tak jako budu tebe." dořekl a já plakala štěstím.

Každá jeho věta mě hřála u srdíčka. Každým jeho slovem jsem mu mačkala jeho ruku, kterou jsem potřebovala. Potřebovala jsem cítit jeho dotyk.

"Lásko, neplač už." opět řekl unaveným hlasem.

"Pláču štěstím miláčku." usmála jsem se.

"Miluju tě." řekl.

"Taky tě miluju." položila jsem hlavu na jeho postel a dala mu silný polibek na ruku.

Najednou se otevřely dveře a vnich stál primář.

"Slečno. Omlouvám se, že ruším, ale budete muset jít. Pacient si potřebuje odpočinout. Je po velkém zákroku.

"Ano, chápu to." usmála jsem se, ačkoli jsem od něj nechtěla.

"Lásko až si odpočinu, budeš tu u mě, že ano?" řekl už se zavřenýma očima.

"Jistě, že budu." pohladila jsem ho po ruce a odcházela od něj. Bylo to strašnè ho tam nechat takhle ležet, samotného,ale myslím, že během chvíle usnul.

"Slečno. Harrymu se rána hojí velmi krásně a dobře. Takže to vypadá hezky." pověděl mi doktor.

"Dobrá, děkuji. Jsem Vám moc vděčná." poděkovala jsem mu a potřásla si s ním rukou.

"Za málo. Ať se Vám daří a nashledanou." rozloučili jsme se a rozešli každej svou cestou.

Když jsem seděla na lavičce před nemocnicí, vytáhla jsem telefon a rozhodla se ,že zavolám Kell, aby pro mě dojela.

"Ahoj brouku, mám už vyrazit?" zeptala se hned jak to zvedla.

"Kdyby jsi byla tak hodná, tak můžeš." řekla jsem do reproduktoru.

"Dobrá, tak pa." řekla.

"Pa." típla jsem hovor.

Jen tak jsem koukala po okolí a přírodě. Vlastně, když si to tak vezmu život je krásný. Je sice plný těžkých překážek, plný strachu, nenávisti, ale jsou tam i protiklady. V životě zažijete pravou lásku, poznáte co to je mít po boku člověka na kterém vám záleží více než na sobě. Je plno hezkých zážitků, které v životě zažijete. Všechno tohle musíte zdolat, pak ten život bude ještě krásnější.

Přemýšlela jsem.

"Ahoj zlato." uslyšela jsem křičet Kelly z auta.

"Ahoj" řekla jsem a šla usednout k ní.

"Tak co je všechno v pořádku?" zeptala se.

"Ano, snad je." pokusila jsem se o malý úsměv.

"Tak alespoň, že tak." koukla na mě s chápavým výrazem.

"Musíš být unavená." položila svou ruku na mé rameno.

"Ani si neumíš představit jak." oči jsem měla oteklé ,kruhy pod očima a začínalo mě pobolívat břicho.