Nebezpečná Hra

87.

"Jess." řekl a koukal tak hrozně. Ne hrozně jako zlostně, ale bylo v tom víc. Byla tam lítost a velké ranění.

"Co chceš?" řekla jsem.

Vůbec jsem nevěděla jak se zachovat. Tak moc mi chyběl, tak hrozně moc. Nejraději bych se rozeběhla a skočila mu do náruče a ulíbala ho k smrti, ale nejde to. Ranil mě. Hodně.

"Můžem si promluvit v klidu?" cože on chce mluvit v klidu ? To se ještě nestalo.

"Nialle to je dobrý, jen si promluvíme." usmála jsem se na něj.

"Dobře,kdyby něco jsem dole, a Harry ty se chovej kruci dobře." řekl a šel pryč.

"To s nim teď jako pícháš nebo co?" bože je to tu zas.

"Harry jestli chceš takhle mluvit tak se otoč a jdi pryč." ukázala jsem na dveře.

"Ne, já.. Já. Kurva já nevím dohajzlu." chytl se za hlavu.

Přešel k oknu a zadíval se ven.

"Harry tak mluv nemám celý večer." snažila jsem se zachovat svou důstojnost a hrdost. I, když bych tam nejraději došla a nechala se vtáhnout do pevného sevření, ktéré jsem tolika potřebovala.

Bylo ticho.

"Harry?" promluvila jsem po chvíli.

Nic.

Vstala jsem z postele a pomalým krokem se přibližovala k němu. Už cítím trochu jeho vůni, i přes ten puch z baru.
Čím blíž jsem, tím víc mi pumpuje srdce a tep v mém těle nabírá obrovskou rychlost. Jestli mě neobejme, srdce mi vyskočí z těla.
Jeho přítomnost, panebože to jsem potřebovala. Chyběl mi.

Stála jsem už za ním a zhluboka dýchala. Zdálo se mi, že mi dochází kyslík, že každou chvíli přestanu dýchat, že umřu pokud už mě nepolíbí.

Pomalu se začal otáčet.

Teď jsme byli tváří v tvář. Pohledy jsme měli zabodnuté jeden v druhém. U obou z nás byla vidět vášeň, smutek, lítost a bolest.

"Jess. Tak moc mě to mrzí. Posral jsem to jak jsem mohl. Jsem idiot, debil. Vím to. Nikdy si ničeho nevážím, a já blbec tím ztratil tebe. Když jsem tě neviděl jeden den, myslel jsem že umřu. Chyběla jsi mi, tak moc, že jsem ležel v tvé posteli a chtěl cítit tvou vůni. Chtěl jsem tě obejmout. Chtěl jsem tě políbit. Chtěl jsem tě mít u sebe chápeš? A pak jsem si uvědomil ,že ty tu nejsi, že jsem tě odkopnul a nechal tě samotnou. Já, já nevím.
Uvědomil jsem si spoustu věcí za ten jeden celý den.
Chci tebe, chci tě furt u sebe. Chci to malé, ano já chci dítě a víš proč, protože je to stebou. To malé bude ty a já. Bude to něco co stvořila naše láska. Chci ho. Chci rodinu s tebou.
Jess. Já tě miluju." stékaly mu slzy.

Doprdele. Moje pusa snad byla svěšená až na podlaze. Já nevěděla co dělat.
Mám mu dát šanci? Nebo nemám? Jedno vím jistě a to , že ho miluju. A když člověk miluje, dokáže i odpustit.

"Miluju tě."řekla jsem a padla mu do objetí.

"Řekni, že to je všechno v pořádku, prosím." mačkal mě svými pažemi.

"Je to v pořádku." zvedla jsem hlavu a přitiskla se na jeho plné a navlhčené rty od slz, které mu na ně dopadly.