Nebezpečná Hra

93.

"Harry" řekla jsem vylekaně.

Co mám dělat? Dát mu další šanci ? Ponížit se? Opět mu ukázat, že bez něj nemohu být? Miluju ho.
Vlastně jestli říká pravdu, nemůže za to.

"Řekni, že mi věříš." začal se přibližovat.

"Stůj." řekla jsem a on udělal.

"Jess." sklopil svůj pohled.

"Řekni jak to bylo." v tuto chvíli jsem se modlila, aby jeho verze byla stejná jako ta Kelly.

"Já, ja.. Nemohl jsem za to chápeš. Ta holka co se na mě nalepila, měl jsem s ní dřív něco, to něco byl jen šuk na jednu noc jako jsem to dělal s ostatníma. " au to zabolelo.

"Šel jsem na záchod. Najednou se rozlétla kabinka na které jsem byl a stála tam ona. Nalepila se na mě, odstrčil jsem jí, ale ona mi nedala pokoj. Vyběhl jsem na chodbu, abych už byl u tebe, ale ona mě tam zase čapla. Odtrhl jsem jí od sebe a začal jí nadávat a v tu chvíli se zvedla a přilepila se na mě těma slizkýma rtama. Tuhle chvíli si určitě viděla ty. Já bych nic takového neudělal chápeš to? Kdybych to chtěl udělat , udělám to už jak dávno. Ty jsi pro mě teď ta jediná co se mě může dotknout. Jediná, která je v mém srdci a jediná, která nosí moji druhou půlku uvnitř sebe. Miluju tě, pochop to!" křikl.

Stála jsem tam jak opařená. Opět chvíle, kdy se na nic nezmůžu. Já ho miluju tak moc, že bych za něj dala svůj život.

"Prosím věř mi." slzy se mu vyřítily z očí. Kleknul si na zem a vydával vzlyky.

Pomalu jsem se plýžila k němu. Co krok to nejistota. Usedávám na zem a chci se ho dotknout.

"Jess, miluju tě tak jak to nejvíce umim. Já tě nechci ztratit. Já nechci, aby jsi byla někoho jiného. Nechci, aby jsi byla nešťastná. Chci, aby jsi byla jen moje. Miluju tě." koukal na mě zaslzenýma očima.

Stále jsem nic neříkala. Upřímně jsem nevěděla co.

Chytla jsem jeho ruku a nejdříve ji pevně stiskla v té své. Pak jsem jí přemýstila na svou tvář. Pomalu jsem po ní přejížděla, zavřela jsem oči a užívala si jeho dotek. Pomalu jsem je otevřela a on je měl také zavřené. Poslední slza, která stékala po jeho líci , spadla na naše zavřené ruce v sobě.

"Miluju tě." pošeptala jsem mu.

Otevřel oči. Opatrně mě vzal do svého objetí a přitiskl na jeho hruď.

"Nikdy ti neublížim. Nikdy v životě rozumíš!" šeptal.

"Já vím." řekla jsem a namáčkla se více na něj.

Pohled třetí osoby.

On a ona bez sebe být nemohou. Každý z nich je jiný a tím k sobě zapadají jako postrácené puzzle.
Ona nosí jeho polovičku v sobě, které on se už nevzdá. On ji miluje jako nikdy předtím nikoho.

Sedí opřeni o postel a jen si užívají ten pocit, že jsou opět spolu. Opět cítí ten pocit bezpečí. On ji konečně cítí na své hrudi. Ona cítí ochranářský pocit.

On ji bude chránit ať se děje co se děje. Nedá na ni nikdy dopustit. Nikomu jí už nikdy nedá. Do jeho života přišla úplně odlišná dívka, která pro něj nic neměla. Ona ho nezajímala. Ona mu byla úplně ukradená. Ale to vše se změnilo. Ona mu dala to největší a nejcenější co měla. Své srdce.

Ona. Dívka, která se ocitla u chlapce co má všechno. Kromě citu, srdce, lítosti. Ona cítila strach. Ona ho nikdy nechtěla už vidět. Ona mu odporovala. Nenáviděla ho. Teď? Miluje ho nadevše. On jí dal to co objevil. Své srdce, které ani nevěděl, že má.

Ona mu teď nosí syna, který bude pro oba největší dar co mohli dostat.