Nebezpečná Hra

20.

*Harry*

Nechci být na ní tak hnusnej, ale já nedokážu být jinej.
Nikdy jsem se nesnažil být jinej ani.
Ale něco mě nutí to zkusit.

Potom co jsem přišel opilej a omluvil se jí mě to prostě nutí.
Při pohledu jak se mě včera bála, když jsem si sednul napostel byl hrozný.
Cítil jsem se jak zrůda.
Nikdy mě nikdo nenaučil lásce, otec mě vychoval jako hajzla a já na tom neviděl nikdy nic špatného.

Vždy, když kouknu do jejích čokoládových očí srdce mi začne rychle bušit , takovej pocit jsem nikdy neměl, nikdy se mi to nestalo u nikoho. Měl jsem hodně holek , ale ona je tak zatraceně jiná, je tak hrozně nevinná.

Musel jsem na ni být takovej, bojim se si pustit lidi k tělu, vždy, když jsem to udělal, dotyčnej mě zklamal. Vlastně stalo se to jednou pak jsem to nikdy neudělal.

Ale zkusim to.

Po přemýšlení jsem se vydal z pokoje, že půjdu ven za klukama.
Otevřel jsem dveře a uviděl jí jak vychází z pokoje.
Zavřela dveře a pohledema jsme se setkali.
Viděl jsem strach jaký má v očích, když mě spatřila. Kruci. Nemohl jsem nic říct.

"Promiň, neměla jsem vycházet z pokoje, omlouvám se." otevírala dveře od svého pokoje a vcházela dovnitř.
Rychle jsem k ní doběhl a chytil jí za ruku , trochu sebou škubla jak se lekla a jak se mě bála.

"Počkej, víš s tím jak jsem se choval jsem to přehnal , a to jak jsem řikal včera ,že se zlepšim jsem myslel vážně." pustil jsem jí ruku a rychle zmizel.
Seběhl jsem schody a vylítl jsem ven.

Nechápu co se semnou děje, co semnou dělá její přítomnost, kdyby nebyla tak zatraceně nevinná nic bych neřešil.

Pište cokoli se Vám líbí , nelíbí. Nebo co bych měla změnit a tak byla bych ráda za váš názor. Děkuji. ❤