Nebezpečná Hra

78.

"No, že večer jdeme na večeři s otcem a jeho přítelkyní. Taky z toho nemám moc radost,ale jít musíme." dořekl Harry.

"Ale já.."

"Ne ty nic. Hlavně v klidu. Bude to fajn, ano?" položil mi ruku na stehno a začal po něm jezdit, aby mě uklidnil.

"Dobře." odpověděla jsem krátce, ačkoli jsem se vážně bála jaké to bude a jaký na mě budou mít názor.

**

"Tak jsme tu." řekl Harry, když jsme nejspíš dojeli na místo. Z pohledu na budovu jsem nemohla stále rozeznat, kde vlastně jsme.

"Jdeš ven?" zasmál se Harry, když stál u mé strany s otevřenýma dveřma. Ani jsem si nevšimla, že vystoupil vůbec on.

Na nic jsem nečekala a vylezla ven.

"Harry, kde to jsme?" zeptala jsem se a stále se snažila rozpoznat, kde jsme a co tu děláme.

Poté co jsme se přiblížili k proskleným dveřím jsem konečně zaregistrovala, kde se nacházím.

"Harry, to ne." stála jsem na místě.

"Co se stalo?" ustaraně se zeptal.

"Já se bojím výšek." dořekla jsem a začala odcházet zpět k autu. Najednou mě chytla jeho ruka a pevně držela.

"Neboj se ano?" koukl mi do očí.

"No, tak jo" řekla jsem smutně a šla s nim do budovy.

Stála jsem před horolezeckou stěnou a koukala na to jak je obrovsky vysoká.

Okolo mě pobíhala starší žena, která mě kurtovala na pás až budu asi slézat, ale moc jsem jí nevnímala.

"Tak mužem?" usmál se Harry a pohladil mě po rameni.

"Ne" řekla jsem.

"Překonej svůj strach." dořekl a vydal se na stěnu.

Stála jsem a zírala jak Harry leze a zachycuje se za body, které mu pomáhají se dostat výš.

"No tak pojď už." řekl, když byl tak ve čtvrtce.

"No tak Jess to zvládneš, jsou i horší věci." povzbuzovala jsem se.

Chytla jsem se za první úchytný bod a začala pomalinku lést.

"No vidiš už jsi u mě" usmál se.

Ohlédla jsem se dolu a začala zhluboka dýchat.

"V klidu, ano? Hlavně klid. Chytni se támhle za tu žlutou" ukázal na výstupek. Kruci jak může chtít ještě mluvit?

"Ne zatu ne." zasmál se.

"Pšt, Harry nemluv" klepala jsem se.

Chytl mě za nohu.

"Chceš jít už dolu?" zeptal se.

"Anooo" koukla jsem na něj.

"Dobře, tak se pusť a padni jakoby dolu." řekl.

"Co ne" vykřikla jsem.

"Jess." hladil mě stále po noze.

"Ne, nedokážu to." smutně jsem koukla.

"Věř mi" řekl upřímně.

Chvíli jsem váhala a pak se pustila a svou váhu nechala uvolněno a začala jsem padat dozadu.

"Aaa" vyjekla jsem, když jsem padala.

Začala jsem se smát.

"No vidiš, jsi v pořádku." uslyšela jsem jeho hlas.

Smála jsem se tomu jak jsem mohla takhle vyvádět.