Nebezpečná Hra

72.

"Panebože" bylo první slovo co jsem řekla jakmile jsem otevřela oční víčka za doprovodu nesnesitelného tónu. Blbej budík, pomyslela jsem si.

Chtěla jsem sáhnout vedle sebe, abych nahmatala Harryho a trochu s ním zatřásla, aby se probudil, ale místo toho jsem sáhla do prázdna. No nic, třeba je ve sprše. Je hodně důvodů proč už nespí.

Promnula jsem si oči, abych se probudila a začala jsem se pomalu zvedat z postele. Upřímně jsem si připadala jako důchodce, který má vážné problémy.
Konečně jsem vstala. Rovnou jsem zamířila do koupelny. Došla jsem si na toaletu a hned potom jsem si vyčistila zuby.

**
Tak vyžehlené vlasy mám, oblečená jsem taky.

"Vrr" ano mám hlad. Ještě, že mi to můj žaludek připomněl.

Popadla jsem kabelku ve které jsem měla učení a mířila rovnou do kuchyně, kde jsem očekávala, že bude Sell.

"Ahoj Sell." hezky jsem jí pozdravila.

"Ahoj drahoušku, tady máš palačinky a dej si na to, na co máš chuť" hned mě obklopila kupou dobrot. Nakonec jsem zvolila marmeládu a šlehačku.

"Děkuji" usmála jsem se a začala natírat palačinku.

"Jo dítě, mám ti od Harryho vzkázat, že dnes do školy nejde, že má důležité věci, které musí akutně vyřešit. " sdělila mi Sell.

"Aha" přemýšlela jsem jaké věci to asi jsou a proč mi o nich neřekl včera. Nebudu nad tím raději přemýšlet, když bude chtít tak mi to později řekne sám. Poslední dobou si řikám, že jsem nějaká rozumější. Neee, dělám si legraci, vtip.

"Jo drahoušku, abych nezapoměla. Tady máš klíče od auta, které ti tu nechal Harry. " řekla mi Selly a podala mi klíčky od auta.

"Panebože on se snad pomátl. " zamumlala jsem si.

"Co jsi řikala?" zeptala se Selly.

"Ale nic. Jen ,že děkuji." usmála jsem se na ní.

"Dobře. A máš jed opatrně." obejmula mě, když jsem měla namířeno do chodby.

"Ano. Zatím ahoj." dala jsem jí pusu na líci a šla se obout.

**
"Hlavně v klidu Jess. Dojedeš jen ke škole a všechno bude oukej. " povzbuzovala jsem sama sebe.

Proč mi musel půjčit zrovna tak pěkné, naleštěné auto. Zabiju ho. Ano, řidičák mám, ale nikdy jsem moc nejezdila. S tátou jsme si většinou dělali procházky a žena, která mě porodila jezdila autem také málo kdy.

"Taak, sešlápnout spojku a pomalu přidávat plyn. Pomaaalinku Jess, pomalu" dále jsem se povzbuzovala.

"Ouuu yesss. Já jsem to dala , já jsem to dala" začala jsem si prozpěvovat, když jsem se rozjela na první pokus.

"Jsem fakt idiot." Zasmála jsem se pro sebe.

**
"Ahoj Jess" pozdravila mě Kelly, když jsme se setkaly před školou.

"Ahoj" přešla jsem k ní a vtáhla jí do velkého objetí.

"Páni, ty máš,ale páru a také supr náladu, ale jestli mě nepustíš tak mě zabiješ" řekla přidušeně.

"Promiň Kelly" zasmála jsem se. Nebyla to supr nálada ,ale spíš radost, že jsem dojela v pořádku.
No, to kdyby jste viděli jak jsem zaparkovala asi by jste čůrali smíchy. Stojím tak přes tři místa.

"Tak pojď jdem, ať nepřijdem pozdě." chytla mě Kell za ruku a táhla do školy.

"Co teď máme?" ptala jsem se Kelly, když jsme usedaly do lavice.

"Ehm. Myslím, že právo." řekla, když vcházela profesorko Raversová do třídy.

"Dík" zasmála jsem se.

"Posaďte se" řekla vyučující a všichni se potichu usadili.

Porozhlédla jsem se po třídě a všimla si, že chybí i Niall se Zaynem. Zajímalo by mě, co ti tři zas vyvádí.

"Kde jsou kluci?" zeptala se Kelly.

"To kdybych věděla" udělala jsem zamýšlivý obličej.

"Děvčata, chcete být snad zkoušený?" napomenula nás profesorka.

"Ne omlouváme se" rychle jsem se omluvila a udělala smutný výraz.

"Babizna jedna prašivá. Ať si radši přitáhne podprdu, aby netáhla ty kozy po zemi." no tomu jsem se musela zasmát.

"Ty máš zas náladu" musela jsem si rýpnout.

***
Den ve škole utekl velmi rychle. S Kell byla docela sranda jelikož si utahovala snad z každého , kdo se jí nezamlouval.

Vycházela jsem ze školy a mně zavibroval telefon na příchod sms.

"Jess omlouvám se, že jsem neřekl včera, že dnes mám hodně práce. Ale už jsem doma tak ti to vynahradím." nad touto zprávou se mi vytvořil úsměv. Ještě, že Kelly chvátala domu jinak by chtěla vedět kdo mi píše, že se usmívám jak idiot. Telefon jsem zandala do kapsy s myšlenkou, že je zbytečné odepisovat, když se zachvíli uvidíme.

Scházela jsem schody od školy a zarazila jsem se. Stála jsem jakoby se zastavil čas a já se proměnila v kámen.

"Jesii" řekla osoba, kterou jsem nečekala, že někdy ještě uvidim.

"Mami?"

Tak tady máte ten druhý slíbený. Doufám, že se vám bude líbit.
Jinak dobrou noc a ať vám to v práci zítra utíká a ostatní si užijte den :) ❤❤