Nebezpečná Hra

73.

"Drahoušku, tolik jsi mi chyběla." rozešla se směrem ke mně.

"Ne, nepřibližuj se." začala jsem couvat.

"Ale Jess" opět natahovala ruce, aby mě mohla vtáhnout do objetí.

"Nee. Žádný Jess. Co si myslíš, že se vytratíš? Necháš mě tu úplně samotnou s cizím člověkem? Táta by tohle nikdy nedopustil. Doufám, že to nevidí. Byla jsi jedinej člověk, kterého jsem měla. Byla jsi moje máma" slzy se začaly řítit ven.

"Ale já tu pro tebe jsem. A stále jsem tvoje máma." stála na místě.

Co si o sobě kruci myslí?

"Ty si dovoluješ ještě řikat si máma? Ty tu pro mě si? Kde jsi byla ty zatracený dva měsíce? Kde jsi byla, když jsem tě potřebovala. Byla jsem tu sama na všechno. Vůbec nevíš čím jsem si prošla." brečela jsem a brečela.

"Holčičko, já to také neměla jednoduché." řekla a mě spadla brada.

"No to už si děláš legraci ze mě ne? Ty jsi to neměla jednoduché tyvole? Prodala si mě v pockeru. Prohrála si vlastní dceru. Dala jsi jí. Ty jsi mě prohrála chápeš?" panika, zlost, bolest, která nejde popsat. Je to jako bodání nožem po celém těle. Hlavně do srdce.

"Já tě chci dítě moje" koukala na mě jako na blázna.

"Měla si mě chápeš? Už mě mít nemůžeš, už ne. Byla jsi pro mě jediný důležitý člověk v životě. Byla jsi můj anděl a měla jsi být můj ochránce a milovat mě do konce života"
Panebože chci pryč. Pryč.

"Kam jdeš" rozeběhla se zamnou.

"Nee. Nepřibližuj se ke mně. Už ani krok" křičela jsem na ženu, která si říká matka.

Rychle jsem sedla do auta a jela pryč. Ona tam jen stála a nic nedělala.
Pláč, smutek, bolest, ztráta. To je jediné co momentálně cítim. Slzy, ty nejdou zastavit. Hysterický pláč začíná.

"Kurva" křikla jsem a uhodila do volantu.

Nevím kam jsem zabočila, ale nechci nikoho vidět. Nikoho už nikdy. Jela jsem tam kam mě napadlo.

Vjela jsem na nějaké pole, kde byl výhled na celé město. Prudce jsem zastavila. Vytáhla jsem krabičku cigaret, která byla v kaslíku. Celou cestu mi zvonil telefon na který jsem vůbec nereagovala a ani nebudu.

Vyběhla jsem ven a spadla na zem. Panebože proč zrovna já. Nechci už se trápit. Nechci žít. Chci rodinu, která mě bude milovat. Chci domov.

Pláč a vztek. Ten hnusný, blbý, zatracený pocit, když jste sami. Proč? Tati, kde jsi? Proč jsi mě tu nechal? Ty to nevidíš? Pomoc mi. Potřebuju tě.

Slyšíš?

Tati....

Tak tady ho máte. Stihla jsem ho.
Doufám, že budete spokojený. Mám vás ráda.