Nebezpečná Hra

33.

Začal jsem panikařit. Vylítl jsem z pokoje a začal prohledávat každý pokoj a každou část baráku.

Asi po 10 minutách jsem přemýšlel kde by mohla být. Vyběhl jsem ven a šel prohledat za hradu. No nedalo se říct ,že jsem šel .Běhal jsem jak potrhlej. Nevím proč ,ale na té holce mi začalo záležet.

Doběhl jsem k posilovně a vtrhl dovnitř. Všude jsem to tam prohledal, ale nic. Vyběhl jsem ven a stále se nevzdával. Prošel jsem snad už celou zahradu a nikde jí nemohl najít. Najednou jsem zahlédl její bezvládné a hubené tělíčko ležet vedle bazénu. Okamžitě jsem se tam rozeběhl a sehnul se k ní.

"Jess kurva slyšíš mě.? " vyšiloval jsem jak malé dítě. Srdce mi pumpovalo tak rychle, že málem vylétlo.

"Hmm" zabrblala a snažila se otevřít oko, ale nic.

Sundal jsem si mikinu a dal jí přes ní.
Zvedl jsem jí a popadl jí do náruče.

Byla jako pírko. Bezvládné pírko. Na zemi jsem uviděl úplně prázdnou flašku od vína. Jediné co jsem teď chtěl,aby byla v pořádku. Kráčel jsem s Jess v náruči domu.

"Proč mi to udělala." zamumlala a po líci jí začala stékat slza.

Doprdele asi nás slyšela. Co teď.

"Šš, budeš v pořádku." řekl jsem a nevěděl co bude dál.

Jess si opřela hlavu o mou hruď a já cítil jak mi z jejích slz vlhne triko na hrudi.

Došli jsme domu a já s ní vycházel schody. Otevřel jsem dveře od jejího pokoje a šel k posteli. Opatrně jsem jí položil a přikryl jí peřinou.
Sedl jsem si vedle postele a dal jí za ucho nezbedný pramínek, který jí vadil v obličeji. Pohladil jsem jí po tváři a vstal od postele. Vyšel jsem z jejího pokoje a šel do kuchyně pro pití a prášek Jess na ráno až se probudí.

Vyndal jsem skleničku a vychlazený pomerančový džus. Nalil jsem ho a ze šuplíku vyndal prášek. Vzal jsem to do ruky a šel znova nahoru.
Vešel jsem do jejího pokoje a opatrně za sebou zavřel dveře. Přešel jsem k nočnímu stolku a položil sklenku a prášek na něj.

Je tak krásná a roztomilá. A ty její oči jsou k nezaplacení, miluju když do nich mohu nahlédnout.
Nechtěl jsem jí tu nechat samotnou, kdyby se jí náhodou udělalo zle a tak jsem se položil na zem.
Chvíli jsem koukal do stropu, ačkoli jsem nechtěl usnout neubránil jsem se a během chvíle jsem spokojeně oddychoval.

*Jess*

Panebože bolí mě hlava. Otevřela jsem oči a myslela jsem ,že se mi hlava rozpadne. Potřebovala jsem na toaletu a tak jsem se opatrně zvedla a všimla si jak vedle mé posteli na zemi leží Harry. A kruci už si vzpomínám. Opatrně jsem vstala z postele a došla si do koupelny. Vykonala jsem potřebu a vrátila se zpět do postele.
Sedla jsem si a hlavu si položila na kolena. Vše se mi začalo vybavovat a já začala plakat.

"Jess?" uslyšela jsem Harryho hlas.

"Omlouvám se nechtěla jsem tě vzbudit." lekla jsem se a utřela si slzy do rukávu.

"Já teda radši půjdu." řekl a vstal.

"Ne prosím nechoď." nevím co to do mě vjelo ,ale nechtěla jsem, aby odešel a abych zůstala zase sama.

Zastavil se .

"Cože?" zeptal se s údivem.

"Nechoď prosím." zopakovala jsem svou větu a udělala na své posteli místo.

Jestli jsem měla strach? Upřímně bylo mi všechno jedno. Jen jedno jsem si přála a to abych v tuhle chvíli nebyla sama.

Přešel k mé posteli a ulehl na ní. Lehla jsem si vedle něj a padla mu na hruď a propukla opět v pláč. Už jsem jen cítila jeho prsty v mých vlasech a doteky, které mě hladí po mé ruce.