Nebezpečná Hra

75.

*Jess*

Ležela jsem tam a brečela. Moje síla na všechno byla pryč. Moje tělo bylo bezvládne. Nemohla jsem se ani hnout. Ani prstem mi nešlo hnout. Byla jsem ztracená. Moje naivita moje touha po něčem byla úplně pryč. Člověk, který pro mě znamenal nejvíc mě opustil a zranil mě tak, že si to neumí ani představit.

Pojem máma už pro mě nic neznamená. Ta žena, která mě opustila, vyšla i z mého srdce. Nikdy jí nechci vidět. Kdo tu teď pro mě je? Harry? Nevím jestli i ten mě nezradí. Bojím se věřit, bojím se svěřovat, bojím se lásky.

"Proč já??! " Zařvala jsem.

Ležela jsem na zemi úplně bezvládná a úplně mimo.

Najednou jsem slyšela zvuk auta. Vůbec jsem jinak okolí nevnímala. Člověk, který mě zachránil se ke mně sklonil. Hladil mě po líci. Najednou mi na tváři přistála slaná kapka. Proč ten člověk je smutný? Proč brečí? Jsem snad mrtvá?
Najednou jsem cítila teplo. Někdo mě zvedl a nesl pryč.

***
Šílená bolest hlavy a píchání na hrudi. Otevřela jsem oči a probudila se ve známem pokoji. Byl to Harryho pokoj.

"Harry" zašeptala jsem.

Oči jsem měla malinko pootevřené, protože jsem je jinak měla oteklé od neustálého pláče.

"Jess, neboj jsem tu." řekl.

"Co se stalo? Proč jsi plakala?" pohladil mě po tváři.

Hned jsem si na vše vzpoměla. Slzy opět začaly stékat.

"Proč zas pláčeš?" položil další otázku.
Nemohla jsem ani pořádně mluvit.

"Máma" bylo to ,na co jsem se zmohla.

"Zase jsi na ní myslela? Pojď ke mně" namáčkl mě na svou hruď.

"Ne. Máma tu byla" po mé větě mě Harry sundal ze sebe a zvedl hlavu, aby na mě viděl.

"Cože? Kde?" řekl a z jeho hlasu byla vidět vyděšenost.

"Před školou stála." řekla jsem dál.

"Co tam kurva dělala. Prohrála tě a teď se tu zase objeví dohajzlu? Co si myslí? Dala mi tě úplně snadno. " chrlil ze sebe naštvaně.

"Já to vím. Musíš mi to kruci řikat celé znova?" vyjela jsem na něj. Zvedla jsem se z postele a utíkala do svého pokoje, kde jsem zalezla do koupelny a zamkla za sebou. Sedla jsem si a opřela se o zeď.

Nechci nikoho vidět. Nemám na nikoho náladu, na nikoho. Potřebuju obejmout od člověka, kterému na mě záleží. Potřebuju podržet.

"Jess, otevři ty zkurvený dveře" bral za kliku a klepal na dveře.

Nic jsem neřikala a jen sledovala kliku jak se hýbe nahoru a dolu. Kapky z očí mi stékaly po líci.

"Jess" znova křik.

A teď nic. Ticho. Konečně.

Najednou se otevřely dveře a v nich byl Harry. V ruce držel nejspíš náhradní klíč.

Rychle jsem vstala a začala couvat.

"Jess, pojď ke mně." natahoval ruce.

"Ne Harry" stále jsem couvala.

Přeběhl ke mně a vtáhl mě do objetí.
Začala jsem sebou házet a vyvlékávat se.

"Nechci už brečet, chci mít klid" mlátila jsem ho do hrudi a on mě stále nepouštěl.

"Už nechci" řekla jsem potichu a padla mu hlavou na hruď.

Posadil se semnou v objetí na zem a opřel se o bílou zeď.
Pořádně mě k sobě přitáhl a silněji mě držel.

"Bude to dobrý zlato. Bude to dobrý"
Šeptal mi do ucha a jezdil mi rukou jemně po zádech.

"Že mě neopustíš?" řekla jsem a pohlédla mu do očí ve kterých šla vidět citlivost.

"Nikdy" dal mi pusu na čelo a opět mě na sebe namáčkl.