Nebezpečná Hra

27.

"Dáš si víno?" nabídl mi Zayn.

"Ne děkuji" usmála jsem se tak mile, jak nejvíce jsem to dokázala, ale ve skutečnosti jsem se vůbec usmívat nechtěla.

"Jo nalij jí." podal Niall Zaynovi skleničku. Trochu jsem vydechla, protože je očividně nebude moc zajímat můj názor.

Nechala jsem to plavat a radši jsem se otočila, abych viděla Harryho. Ale zbytečně jsem se otáčela, protože Harry tu nebyl. Nejspíš někam odešel.

"Promiň, že jsem se nepředstavil. Já jsem Zayn" objevila se Zaynova ruka před mým obličej a já jsem se zase otočila zpět na něj. Mile se na mě usmíval.

"Já Jess" potřásli jsme si a on se zase zpět posadil. Kluci si mezi sebou začali povídat a já se snažila je poslouchat, ale bylo to zbytečné. Bavili se příliš rychle a často přeskakovali z tématu na jiné téma. Nestíhala jsem jim a tak jsem jen hrála, že je poslouchám. Dokonce jsem se tak moc soustředila, že jsem ani nepostřehla Harryho sedícího vedle v křesle. Konverzace se ustálila na jednom tématu a kluci si občas udělali i z nějaké situaci srandu. Zasmála jsem se a znovu je poslouchala. Teď už skutečně poslouchala.

"Jess, vždyť ty to vůbec nepiješ" vzal Niall mou skleničku vína do ruky.

"Já ne.." nestihla jsem doříct ani větu a Niall mi skleničku vrazil do ruky.

"Žádný že nechceš. Šup" zamával svou rukou, abych se napila. Nenechal mi ani prostor na odmítnutí. Je divný jak moc chce, abych to víno pila. Kdyby mi třeba nalil vodu nebo něco jiného. Chce mě opít. Nebo mi snad do toho něco dali a chtějí mě tak otrávit, aby se mě zbavili? No alespoň už budu mít třeba klid.

Pomalu jsem si přiložila skleničku k ústům a decentně usrkla vína. Kyselejší chuť zalila má ústa. Bylo to dobré víno a tak jsem si dala další a o něco větší lok.

''Chtělo by to nějakou zábavičku'' usmál se Zayn a všichni začali plácat pitomé hry. Nejdebilnějším nápadem bylo snad člověče nezlob se.

''Tady někdo ještě nosí plínky'' zasmál se Harry a já byla nucena se smát taky. Nálada byla uvolněná a já se necítila jako vězeň. Připadalo mi to spíš jako posezení s kamarády.

"Co si zahrát tu hru pivo nebo jak se to jmenuje?" nabídl Zayn.

"To je dobrý nápad." křikl Niall a zatleskal rukama jako kdyby byl skutečně ještě dítě v plenkách. Ale to mě zajímalo asi nejméně. Zjistila jsem, že tuhle hru s nimi mohu hrát i já. V téhle hře jsem byla přeborník a tak mám takové větší sebevědomí, že tuhle hru vydržím bez zvracení a nebo jinými opileckými stavy.

"Znáš to?" otočil se na mě Harry a já až po chvilce pochopila, že tahle otázka je mířená na mě.

"Jo'' věnovala jsem další ironický úsměv. On jen zakýval hlavou.

"Tak hra začíná a dáme násobek sedmi" řekl Niall a tím hra začala.

''Jeden'' řekl Niall a ukázal na Zayna.

''Dva'' vyslovil hned Zayn.

''Tři'' následoval Harry.

''Čtyři'' moje otrávenost byla zatím hmatatelná.

''Pět'' usmíval se Nialla očekával, kdy se konečně objeví chyba.

''Šest'' nenechal se Zayn.

''Pivo'' luskl Harry prstem. Takhle to pokračovalo dobrý pět minut a nakonec se konečně někdo nechal nachytat. Byl to Zayn a Niall se mu smál další celé kolo. Dokud to nezvoral on sám.

Hra se stalo nekonečnou. Kluci, který se snažili být co nejvíce soustředěnými to vlastně vždycky zkazili, tak museli pít. Další a další kola to začala být větší zábava, jelikož už byli dost připitý a ani jsme se nedokázali dostat k číslu dvacet jedna. Byla to sranda, protože se jim motal jazyk a vynechávali čísla. Já pila tak maximálně čtyřikrát a to jsem to ani nepodělala. Ale zkuste jim něco vyvrátit, když jsou na vás tři a vy nemáte dostat argumentů jako oni dohromady.

"Nialle, spletl si to" křikla jsem na něj a on začal kývat hlavou, že ne.

"Já to taky slyšel" zasmál se Zayn.

Hra trvala opravdu dlouho a kluci už měli rozhodně dost. Bylo načase tuhle hru ukončit, než někdo stráví příliš dlouhou dobu u záchodové mísy. Pomalu se začali zvedat a odcházet z obýváku. Bylo vtipné pozorovat kluky, jak se snaží vstát trochu s elegancí, která se jaksi stejně vytrácela.

Nakonec se rozhodlo, že se Niallovi a Zaynovi ustele dole a oni proti tomu nic nenamítali. Ani se nedivím, když sotva dokázali stát. Nevím, jak by potom dopadla chůze po schodech nahoru.

"Pusa na dobrou noc nebude mami?" křenil se Niall na Harryho.

''Můžeš mi políbit zadek jestli chceš'' hodil na něj Harry přikrývku.

''Tak dobrou lidi'' zakřičel Niall, když už jsme s Harrym byli z obýváku pryč.

"Dobrou" zakřičel Harry a vydal se do schodů. Snažil se jít stejným tempem jako já, ale během chvilky se mu zamotali nohy natolik, že zakopl jednou nohou o druhou a upadl. Propukla jsem v šílený smích a měla jsem co dělat, abych se snad i nepočůrala. Bylo vtipné tohle komické číslo vidět a ještě vtipnější bylo vidět Harryho rozvaleného na schodech. Upřímně jsem uvažovala nad tím, že bych ho tam nechala ležet. Ale brzy jsem si to rozmyslela a šla jsem pro něj, abych ho zvedla a odvedla do pokoje.

"Víš, že bych tě tu nejradši nechala ležet, ale nechci abys pak na mě zase řval" prskla jsem po něm a on se stejně pořád smál. Zvedla jsem ho a byl vážně těžký. Takže pro mě schody byly trochu obtížnější a přišlo mi, že jsou najednou i delší.

Stáli jsme před jeho pokojem a já otevřela nohou dveře. Vešli jsme dovnitř a já ho hodila na postel. Díky bohu jsem se zbavila toho závaží.