Nebezpečná Hra

52.

"Ano v pořádku" řekl pan Coolins.

Usmála jsem se a měla jsem namířeno ke dveřím a na další hodinu.

"A jak je na tom babička?" optal se.

"Ano už jí je lépe, ale jinak je to pořád špatné." kurva, nechci pořád lhát.

"To mě mrzí, tak ať vše dobře dopadne." koukl na mě se soucitným výrazem.

"Ano děkuji, nashledanou" otevřela jsem dveře a mířila na další hodinu.

Samozřejmě už bylo po zvonění, takže přijdu pozdě. Nesnášim, když na mě všichni zíraj jakmile vejdu do třídy.

Byla jsem před svou učebnou, kterou jsem poznala díky svému rozvrhu.
Rozvrh jsen zandala do tašky a zaťukala na dveře. Vešla jsem dovnitř.

"Dobrý den, omlouvám se, byla jsem za panem ředitelem" omluvila jsem se učitelce, která mi byla povědomá jen jsem si nemohla vzpomenout na jméno.

"V pořádku, posaďte se." řekla s úsměvem a já pohledem hledala Kelly, ale místo toho jsem zahlédla Harryho. Úplně mi vypadlo, že je semnou ve třídě ,ale na první hodině nebyl.

Rozešla jsem se k zadním stolům a usadila se vedle Kelly.

"Tak co chtěl?" zeptala se.

"Kdo?" udiveně jsem koukala a v hlavě jsem měla Harryho.

"No Coolins." zasmála se.

"Jo tak, jen mi dal nějaké papíry na zpracování seminárek." řekla jsem a trochu si oddychla.

"Aha, takže nuda." otočila se na vyučujícího.

"Přesně." vyndala jsem si věci z batohu a začala vnímat učitelku, ale po chvíli jsem zjistila ,že mě to absolutně nebaví.
Porozhlédla jsem se po třídě a skončila na Harrym.
Propaloval mě těmi jeho smaragdy.
Byla jsem na něj stále naštvaná a tak jsem přerušila náš oční kontakt, i když to bylo těžké. Mohla bych do jeho očí hledět třeba celý den.

"Aa pan Styles už na tebe dělá očka." naklonila se ke mně Kelly.

Jakmile jsem uslyšela jeho jméno trochu jsen sebou cukla.

"Prosimtě Kell." drkla jsem do ní a obě jsme se uchechtly.

**
"Konečně konec" vzdychla Kelly, když zazvonilo na ukončení poslední hodiny.

"To mi povídej" vzala jsem batoh a hodila ho přes rameno.

"Kelly potřebuju na záchod a pak si ještě něco zařídit tak jdi napřed a ráno se sejdem před školou. Řekla jsem, když jsme byli ze třídy.
Motalo se tu nezpočetně moc studentů.

"Dobře, tak ahoj." obejmula mě a už se mi stratila z dohledu mezi davem lidí.

Došla jsem si na záchod a vykonala své činnosti. Umyla jsem si ruce a vyšla ven. Z ramene mi padal batoh a tak jsem ho chtěla utáhnout. Při té nemotornosti jsem do někoho narazila.

"Omlouvám se" omluvila jsem se osobě na kterou jsem ještě ani nepohlédla.

"V pořádku." odpověděl mi příjemný hlas.

Zvedla jsem hlavu, abych mohla vidět komu jsem se omluvila.
Páni.