Nebezpečná Hra

Den D

"Otevři kurva ty podělaný dveře" mlátil do dveří jak posedlý. Sám mi nadává, že mlátím do dveří a to samé teď dělá on a ještě hůř než já. Vím, že je to nejspíše jeho dům.

Krčila jsem se v rohu, schovaná za vanou a vyčkávala jsem, kdy těmi ránami dveře rozbije a dostane se tak ke mě. Držela jsem si rukou pusu, aby neslyšel můj pláč. Snažila jsem se nepanikařit, ale marně jsem si drtila klouby.

"Do prdele, slyšíš mě kurva?" zařval zase a já jsem omylem upustila hlasitější vzlyk.

"Aha. Ty do hajzlu zase bulíš. Bože to je v prdeli s tebou" zasmál se. Hned na to se ozvala rána dveřmi a poté jejich zamykání.

Trochu jsem si oddychla, že odešel. Bojím se ho. Mám z něj obrovský strach. Vždy mu ztmavnou ty jeho zářivé smaragdy. Už když jsem se předtím zahleděla do jeho očí, poznala jsem, že to je ten kluk se kterým jsem tancovala na plese. Kdo by věřil, že z kluka se kterým jsem tancovala i ploužáka, se vyklube takový hajzl?

Odemkla jsem dveře a opatrně je otevřela, jestli tam náhodou ještě třeba není. A díky bohu nikdo. Vylezla jsem potichounku ven a opatrně za sebou zavřela dveře. Šla jsem tiše jako myška a snažila jsem se, abych neudělala nějaký hlučnější zvuk. Mohl by mě slyšet a vrátil by se. 

Byla jsem stále v ručníku a začala mi být trochu zima. Přemýšlela jsem, že bych se podívala do té skříně u stolku, jestli tam třeba není jen nějaké tričko.

Nakoukla jsem tedy do skříně, kde na mě vykoukla halda oblečení. K mému překvapení bylo všechno holčičí oblečení. A ještě ke všemu to byla i má velikost. Jak tohle sakra udělal? Chvilku jsem váhala, jestli si to oblečení mohu vzít, ale díky větší zimě jsem se rozhodla, že to si to oblečení prostě půjčím. Vytáhla jsem černé skiny a natáhla na sebe šedý svetr, který byl velice příjemný. Skříň jsem zavřela a začala se rozhlížet po pokoji. Teď už na to má trochu sílu. Vše jsem prozkoumávala a nakonec našla nějakou knihu. Vzala jsem jí a přešla jsem s ní na postel. Název mluvil za vše_ PROČ JE TO TAK TĚŽKÉ? Název jako kdyby vystihoval mou situaci a tak jsem se do ní začetla velice rychle.

"Mohu dále?" ozval se ženský hlas a já jsem se za ním ohlédla. Uviděla jsem Sellyninu hlavu ve dveřích.

"Jistě" usmála jsem se na ní trochu.

Došla k mé posteli a sedla si na ni.

"Chce se ti povídat o tvé situaci? Budu velice ráda, když si se mnou o tom budeš chtít promluvit. Myslím si, že by ti to třeba i pomohlo" pohladila mě po vlasech a pak jsme se společně opřeli o čelo postele. 

Tak moc jsem tomuto člověku uvěřila a tak jsem jí svěřila můj příběh. Vyprávěla jsem jí o svém životě a jak jsem se sem dostala. Koukala na mě a vstřebávala mé slova.

"Děvče, měla jsi to opravdu těžké. Znám Harryho už od mala. Vím, že je blbost abych ti říkala, že Harry není tak špatný jak se zdá. Ale vyrůstal bez matky a otec na něj neměl čas. Každý se s ním bavil jen kvůli penězům. On neví, co je to mít rád a neví co to znamená soucit k němu. Nechci ho nějak obhajovat. To rozhodně ne. Ale stále věřím, že v něm kousek dobra je'' mluvila o Harrym a já ji pozorně poslouchala.

"Jsem první koho unesl?" zeptala jsem se hned a trochu jsem se obávala odpovědi. Co když je v tomhle domě zavřených více holek?

"Ne to ne. Harry si sem vodí každý večer jinou dívku, ale nikdy tu žádnou nedržel jako tebe. Ale jsi milá a hodná dívka. Jakmile budu vědět, víc řeknu ti to. Zkusím se přimluvit, aby jsi mohla chodit alespoň po domě. Trochu volnosti by ti Harry mohl dopřát" usmála se a vstávala na odchod.

"Dobře. Ještě jednou vám moc děkuji" usmála jsem se a objala ji.

''Není za to zlatíčko'' vrátila mi objetí a pak odešla z pokoje.