Nebezpečná Hra

74.

*Harry*

"Kurva. Proč nebere ten zkurvenej telefon." zařval jsem. Nikdy tohle neudělala.

"Harry, voláš jí už asi hodinu a stále dokola. Třeba je někde s Kelly." řekl Niall a snažil se mě uklidnit.

"Dejte mi na ní číslo!" prskl jsem po Niallovi a Zaynovi.

"Na koho?" zeptal se Zayn tak debilně.

"No na tu Kelly ty idiote!" nervy mi přetékaly. Jestli se jí něco stalo. Ne to snad ne. Doufám, že je s tou zatracenou Kelly a jen mi nebere telefon i když i to by mě pěkně nasralo.

"Harry, ale.." začal Niall.

"Drž hubu a dej mi to číslo." štěkl jsem po něm. Ano jsem opravdu nervák, ale divíte se mi? Opravdu se o ní bojim. Můj tep je zrychlený a srdce mi snad každou chvíli vyskočí.

"Dobře." Niall se Zaynam vytáhli telefon z kapsy a začali projíždět kontakty.

Já chodil z místa na místo. Rukou jsem si projížděl ve vlasech a chvilkama za ně i tahal.
Zdálo se mi to jako hodina než našli ten kontakt.

"Kurva si tam ještě přidáváte nový kontakty ne?" opět jsem zařval, protože už to trvalo opravdu dlouho.

"Mám ho." křikl Niall.

"Tak dělej diktuj" rychle jsem vzal svůj telefon a začal si psát její číslo.

Zkurvený vytáčení. Už to tůtlo asi po třetí a furt nic. Dohajzlu zvedni to, řikal jsem si pro sebe.

"Ano?" najednou se ozvalo z telefonu.

Konečně, kurva.

"No čus tady Harry. Teta potřebuje, aby Jess přišla je stebou?" mluv, mluv.

"Ahoj Harry. Nene není. Šla jsem i dřív ze školy, jelikož mi dneska přijel starší bratr." dořekla a mně se snad zastavilo srdce. Kurva, dohajzlu. Kde jee!!!!!

"Jo, dík. Čus" típl jsem hovor.

"Tak co ,je s ní viď?" řekl Niall.

"Ne." odpověděl jsem.

"Ne?" znova se zeptal.

"Vemte každý své auto a jedem jí hledat. Do školy měla půjčené moje to černé od Jacka. Kdyby jste jí našli pište. Nee. Raději volejte. " dořekl jsem a už jsem běžel k autu a kluci taky.

Všichni tři jsme usedli za volant a vyjeli. Gumy jen hvízdaly.

První kam jsem jel byla kavárna. Zaparkoval jsem před ní a rychle vystoupil z auta. Vtrhl jsem do kavárny, ale po Jess ani stopa.
Znova jsem se vrátil do auta. Projel jsem různá místa. Obchody, kavárny, koupaliště všechno.

Nevím co mám dělat a kde jí hledat. Bojím se o ní hrozně moc.

"Co mi to děláš." řekl jsem si.

Celou dobu jsem se jí snažil dovolat, ale nic. Jen hlas hlasové stránky.

Najednou jsem to zabočil na mé oblíbené místo, kam jsem jezdíval a jezdim přemýšlet. Je tam krásný výhled a chtěl jsem tam vzít i v nejbližší době Jess.

Když jsem vjížděl do kopce zahlédl jsem svoje auto. No doprdele cože??
Dupl jsem na plyn a vedle svého auta prudce zabrzdil.

Vylezl jsem rychle ven.

"Kluci, mám jí" odeslat zprávu.

Pohled třetí osoby.

On, člověk, kterému nikdy na ničem nezáleželo. Nikdo ho nikdy nezajímal. Nikoho nikdy neměl rád natož miloval. Nikoho nikdy neobejmul. Nikdy necítil, to co cítí v tuto chvíli.

Ona, člověk, který dokáže mít rád a milovat. Dokáže se otevřít a přiznat své city. Dokáže člověku pomoci. Ona ho miluje.

Chlapec přiběhne k ležícímu děvčeti. Sehne se k ní a pustí na ní svou slanou slzu. Jeho slza znamená hodně. Ani on sám netuší co právě dopadlo na její tvář. Její bezvládné tělo uchopil do svých rukou a nesl si jí do bezpečí. Má tak krásný pocit, že jí má zdravou a konečně u sebe.