His Eminence /CZ/

Neuvième

Armand Jean du Plessis byl druhý syn kapitána tělesné stráže Jindřicha IV. a původně směřoval k vojenské kariéře.

Následují týdny probíhaly ve stejném tempu. Každé ráno Elaine vstala a utíkala do haly, aby mohla celý den strávit poskakováním kolem Jeho Eminence. Večer neuměla usnout, ale dalším nočním výletům se vyhýbala jako čert kříži. Nebyl důvod riskovat více, než riskovala doteď.

I tak ale pokračovaly kardinálovy pohledy a její úsměvy a i tak se oba dva tvářili, že je ten druhý vůbec, ale vůbec nezajímal. Ona totiž věděla o co mu jde a nehodlala mu to dát. Nebyla ten typ. Ano, byl to nejzajímavější muž, který ji kdy potkal, ale ona odmítala všechny jeho náznaky.

Zato Armand v tom měl jasno. Pozoroval ji a získával pocit, že se s každým dnem blíží ke svému cíli. A taky, nebyla jeho jediným problémem, protože Hugenoti byli s každým dalším ústupkem drzejší. 

Vždycky, když přemýšlel, hryzal si ret. A když se dostal do nějaké složitější situace, hryzal si kůži na palci. Toho si Elaine všimla a fascinovalo ji to. Protože to, co se tady dělo bylo vlastně to, co rozhodovalo o budoucnosti jejího lidu. O budoucnosti jejích dětí, pokud někdy nějaké bude mít. O ní samotné.

Podepisoval zákony, vydával rozkazy, přijímal a odmítal návštěvy, jednou dokonce na tři dny odjel mimo město. Ona měla celou tu dobu jen jediný úkol. Přerovnat knihovničku v jeho pracovně. Jakoby to nedělala už bezmála patnáctkrát.

A tak to měla hotové skoro hned. A právě protože věděla, že se Richelieu jen tak nevrátí, rozhodla se po chvíli, že využije situace a posadila se do jeho křesla. Položila ruce na opěradla a opřela se, nadechla se a vydechla. Bylo to neskutečné, pozorovat tuto místnost z jeho pohledu. A jak tak koukala, napadlo ji, že se tím její domněnky jenom potvrzují. Protože za tu dobu, co u něj sloužila si všimla, že ji posílá dělat věci vždy tak, aby na ni mohl vidět. A tak tam seděla a dýchala stejný vzduch jako on a přemýšlela, jestli kdyby seděla dostatečně dlouho na jeho místě, jestli by se dopracovala ke stejnému božskému komplexu.

Šuplíky u stolů byly zamčené, ale to věděla. Byl velmi ostražitý.

"Co to tu děláte?" ozval se hlas a ona zvedla hlavu. U dveří ze schodů pro služebnictvo stála žena, kaštanové vlasy stažené do drdolu, na sobě výrazně zelené šaty a kolem krku ozdobný obojek. Tak jak tam stála tak působila poněkud povýšeně, asi jako žena z vyšší společnosti, ale tak nějak buransky. 

"Co tu děláte vy?" odpověděla Elaine, ale nepostavila se. Pak se zamyslela a rozhodla se, že nebude zas tak drzá, aby neodpověděla. "Já tady pracuji. A jestli hledáte Jeho Eminenci, tak ten tady není."

"Není?" zamyslela se žena a dívka jí v tu chvíli uviděla v očích něco, co ještě neuměla pojmenovat, ale příjemné to nebylo. "Jsem Milady De Winter a měla jsem mít s kardinálem důležité obchodní jednání."

"On ale musel odjet v rámci jedné naléhavé záležitosti." odpověděla a postavila se. 

"Což ale nevysvětluje, co tady děláte." zvedla obočí Milady a dotázaná se mírně poklonila. "Elaine LaBlanc. Měla jsem za úkol tady... Srovnat věci."

"Jistě. To je naprosto pochopitelné. Taková pěkná tvářička. Nedivím se, že si vás tady Armand drží."

"Armand?" podivila se Elaine a pak se usmála. "Ah... Jeho Eminence."

"Netvařte se tak. Určitě k němu máte blíž, než jste mi schopná přiznat. Armand je už sám dost dlouho, takže vy jste jen logickým vyústěním situace."

Elaine jen naprosto nechápavě zírala a nějak jí nedocházelo co se to tu děje. Že je sám už dlouho? To znamená, že už někoho měl? A kdo to vůbec je?

"Po tom, co se stalo s Adele si držel odstup, ale byla to jen otázka času." pokračovala Milady, ale Elaine už ji nechtěla poslouchat.

"Naprosto nechápu o čem to tu mluvíte." otočila se a otočila se. "A vůbec, nemáte tu co dělat. Tak radši odejděte, nebo zavolám stráže."

"Tak slečinka má drápky." ušklíbla se Milady a pokrčila rameny. "Klidně. Ale vyřiďte kardinálovi, že jsem tu byla a že s ním potřebuji mluvit." A s těmi slovy opustila místnost, stejně náhle jako předtím přišla.

Elaine nechápala, co to mělo znamenat. Kdo byla ta žena a co má společného s Jeho Eminencí? Nejspíš pro něj pracuje, dávalo by to smysl. Ale o čem to mluvila? Je tedy možné, že Richelieu už nějakou milenku měl? A byla to ta Adele, jak o ní mluvila? A co se s ní stalo, když si poté držel kardinál odstup?

Až do této chvíle přibližně tušila co se kolem ní děje, ale teď, teď nechápala zhola nic.