His Eminence /CZ/

Quarente - six

Potrat (lat. abortus, někdy počeštěný výraz aborce) je ukončení těhotenství zánikem plodu před porodem.

Elaine seděla schoulená v klubíčku v rohu postele a plakala. Proplakala celou noc a to moc nepomohlo jejímu zdravotnímu stavu. Horečka ani vyrážka neustupovala, dívka se neustále svíjela v křečích a pořád krvácela. Všechno to jí ale bylo jedno, bylo jí jedno jestli bude žít nebo ne. Nenáviděla své tělo za to, že se tak podle zbavilo jejího dítěte.

"Chci umřít." zašeptala a služebná v rohu se napřímila.

"Madame?" ozvala se a vstala.

"Já už nechci žít." zašeptala Elaine a koukala tupě do zdi. Klepala se zimou a vyrážka jí na obličeji zakrývala většinu kůže.

"Ale Madame. To neříkejte."

"Zhřešila jsem. Můžu si za to sama. Zabila jsem svoje dítě. Je to moje vina." rozklepala se ještě víc a nahlas se rozplakala. Služebná k ní přistoupila a klekla si, dostatečně daleko, aby nic neriskovala.

"Přijela jsem za vámi z Paříže, Madame, na rozkaz jeho Eminence. A musím vám říct, že jste ta nejlaskavější osoba, kterou jsem potkala. A že jste milenka kardinála Richelieu? Řekněte mi, upřímně, milujete ho?"

"Milovala jsem." podívala na ni a po tváři jí stekla další slza. "Milovala jsem ho, předtím než mě zradil. Bůh mě trestá. Trestá mě za to, že jsem se zamilvala do kněze."

"Slečno! Bůh za lásku netrestá!"

"A co je to tedy se mnou? To si se mnou jen tak zahrává, snad aby můj život nebyl tak jednoduchý? Přišlo mu to snad zábavné? Je spokojený?" křičela a křičela, nenáviděla svět, sebe, Armanda i tu poměrně milou služebnou.

"Občas se to děje." odpověděla ona a usmála se. "Zvládnete to."

"Ale já nechci. Přišla jsem o všechno, nemám ani Armanda..."

"Stará se. Poslal lékaře, zajistil..."

"Ne!" zakřičela a sevřela ruce v pěst. "Zradil mě! Zneužil mě! Je to jeho chyba, to on mě do toho namočil, nic to neumluví! Nic!" Natáhla se a rukou smetla dopisy z nočního stolku.

"Jestli mu podáváte hlášení a já vím, že to děláte, tak mu vzkažte, že ho už nikdy nechci vidět." prohlásila Elaine rázně a  položila se.

"Chci spát."

__________

"Výbuchy vzteku a hysterie, pane. Její zdravotní stav se nelepší, ale ani nehorší. Lékař říká, že ten potrat by jí mohl zachránit život."

Armand jen poslouchal posla a přecházel sem a tam. "Takže by se mohla uzdravit?"

"Prý. Ale, Vaše Eminence..."

"Už zase děláte ty dramatické pauzy?!" ozval se Armand a Avellino se poklonil.

"Vzkazuje Vám, že vás už nikdy nechce vidět."

"Prosím?" zastavil se Armand a zamračil se.

"Nechce vás vidět. Už nikdy. Se vší úctou, Vaše Eminence, viní vás z toho co se stalo. Nejspíš je to jen tím že je na tom špatně."

"Ona vinní mě? Mě?" zamračil se a hlavou mu proběhlo tolik myšlenek. Byla to jeho chyba?

"Přejde ji to, Vaše Eminence." zastal se Avellino dívky, protože mu přišla určitě lidštější než ta stvůra co stála před ním.

"To doufám." syknul a napadlo ho, že si možná Elaine dovoluje až moc. Ale rozhodl se žádné persekuce nepodnikat, dokud je v tomhle stavu. Přeci jen, přišla o dítě.

Jeho dítě.