His Eminence /CZ/

2D

Vítám Vás! Čtenáři! Vážení!

Při tomto milém shromáždění.

Přišli jste si opět pro svou denní dávku příběhu Elaine a Armanda, skutečné amour non courtois. No, popravdě spíš neskutečné, ale to nikoho nezajímá. Přišli jste se pobavit, zanechat svých starostí a ponořit se do příběhu o lásce, o Francii, trochu méně o lásce k Francii. Krom Armanda, ten je do sebe zahleděn dost.

Každopádně se dnes přihodila velice šťastná... věc.

Někdo totiž pozapomenul stisknout tlačítko log-out a to znamená jen jediné. Že Vás, čtenáře vážené, díky císaři Napoleonovi, převážně v imperiálních jednotkách, budu pro dnešek bavit já, já a zase jenom JÁ.

Kdo, nebo spíš co jsem je řeč na jindy. Dnes nemáme čas, čas nemá nás... přinesl někdo vůbec čas? Myslím, že trochu ještě mám v krabičce po sušenkách. Ne, že by v té době bylo ve Francii tolik sušenek, nebo času. To bych musel dělat skutečný výzkum, a kdo má čas dělat výzkum, když jí sušenky. To dá rozum.

Vás všechny zajímá Elaine. To je jasné jako nepříliš silný úder, mířený do oblasti bucce. Zamyslel se však někdo nad služebnictvem daného paláce. Cožpak si Sama Francie uklízí pokoj? Show musí pokračovat. A o celé pokračování se stará služebnictvo. Ostatně, co jiného dělala Elaine v zajímavější části příběhu?

Suzanne, pro příklad, pere prádlo. Konkrétně nejdůležitější prádlo v zemi Karla Velikého, nyní mrtvého. Pere Armandovy spodky. Svršky čistí Constance, ale tu nikdo nemá rád. Nikdo si Suzanne nevšímá, kromě dvou strážných stojících mezi domem pro služebnictvo a prádelnou. Asi je jasné, že jejich pozornost není vyjádřením milostného zájmu vůči mladé dívce mírných tvarů a ne tak skromných proporcí. Nechválí jí její tmavé vlasy kaštanových odstínů, či úzká ramena, ne vždy zcela krytá pracovním oděvem, který jí byl bohužel dán velký.

Ne, o jejich skutečných záměrech vypovídají nesčetné přezdívky a dotěrné otázky, které se týkaly převážně stavu špinavých spodnic.

Suzanne, jim málokdy odpověděla v sarkastickém duchu, neb preferovala neodpovídat vůbec. Nesnášela tu krátkou procházku. Postel, nočník, otravná stráž, práce... Život služebnictva je nuda. Občas se dostanete do místnosti, kde spanilí mušketýři tasí muškety a nabíjí kordy. Nebo slyšíte hádku, která "je důležitá pro osud celé Francie", nebo něco takového. Drby o rozvrzaných stolech a děvčatech skákajících z oken dokáží občas pobavit, ale co z toho. Stejně dostanete choleru. S trochou štěstí Vás desáté dítě pohřbí na hřbitov za městem. Nebo Vás hodí do jámy k ostatním. Těch kopečků morových obětí je trochu příliš.

Tak, a teď si říkáte "Kde je příběh? Co jsi sakra zač? Kolik je 2D? Jak udělat maturitu?" Mohl bych Vám odpovědět, ale to by nebyla legrace. A já se bavím. Baví mě se bavit. Je to zábavné.

Nicméně, krabice sušenek je prázdná. Žádný čas nezbyl a mě dnes čeká bouda pro psy. (Naštěstí tu žádná není :D)

Bylo mi ctí Vás okrást o čas. 

XXX