Kardinál Richelieu byl za vlády Ludvíka XIII. nejmocnějším mužem Francie. A právě k němu se do služby dostane Elaine LaBlanc, na svou dobu velmi sebevědomá, vzdělaná a odvážná dívka, které se ovšem nedopatřením podaří na sebe upozornit tak, že si vy...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hrobka kardinála Richelieu (viz obrázek) je v Paříži v Kapli Sainte-Ursule de la Sorbonne.
Přátelé, po této kapitole již bude následovat jen epilog. Mám vás ráda.
Vaše EmaZuro
Elaine sice byla vzhůru, ale oči nechala zavřené. Tiše ležela a poslouchala zvuky Paříže. Tak dlouho tu nebyla.
Devatenáct let. Devatenáct let to trvalo, než se mohla konečně vrátit, tedy oficiálně. Již několikrát se pod rouškou noci vydala pokleknout k Armandovu hrobu, ale až teď sem mohla vzít Susanne.
Ta teď seděla u stolu a psala dopis Marcovi, jejímu chlapci. Byl to milý mladý muž, Elaine s ním neměla žádný problém. I když snad jen jeden.
Když ho tenkráte Susanne přivedla představit, měla její matka co dělat, aby se nezačala smát. Vysoký hnědovlasý mladík jakoby z oka vypadl jejímu otci. Otci, o kterém s ní Elaine skoro nikdy nemluvila.
Susanne o něm měla jen strohé informace. Věděla, že to od něj má ten kříž, který skoro nesundávala z krku, věděla, že měl stejné oči jako ona. Věděla, že umřel ten den, kdy se narodila a taky věděla, že to byl velký muž. To jí matka opakovala do omrzení, vždy, když se na něj zeptala, dostala tuto informaci.
"Už si vzhůru, mami?" zeptala se dívka, když odložila pero a vstala. Byla vysoká a hubená po Armandovi a krásná po Elaine. Dlouhé kaštanové vlasy už měla spletené do copu a oblečená byla na procházku.
"Jsem, zlatíčko, jsem." pronesla Elaine a posadila se. Na jejím obličeji již byly vidět vrásky a ve vlasech byly bílé prameny, ale to nijak neubíralo na její kráse.
"Chtěla bych vidět Norte-Dame. A Louvre, alespoň z dálky. Bastillu a..."
"Uklidni se, Sus. Na dnešek už máme jiné plány."
"Jiné plány? Strýček Athos snad..."
"Ne, ani jeden ze strýčků. Dnes je tvůj velký den, už jsi dost stará." prohlásila Elaine a postavila se, aby viděla své dceři přímo do obličeje.
"Dnes poznáš svého otce."
________
"Tak kam jdeme?" ozvala se Sussane a doběhla svoji matku.
"Už jsem ti to říkala."
"Jistě, ale proč jdeme doprostřed města? Nejsou hřbitovy náhodou..."
"Pššt." sykla a zastavila se před obrovskou budovou Sorbony. U vchodu stály stráže a když se pokusila vejít, zatavili ji.
"Madame, tady nemáte..."
"Jsem Elaine LaBlanc." prohlásila jen a muži před ní ustoupili. V tu chvíli Susanne poprvé napadlo, že když její máti říkala, že její otec byl velký muž, neříkala to jen tak. Stráže ji nechaly projít, jakoby byla královna nebo alespoň někdo podobně vysoko postavený.
