His Eminence /CZ/

Épilogue

Epilog, v literatuře závěr díla či doslov, je závěrečná část projevu uzavírající celek, opak prologu. Může být vysvětlením děje (knihy, dramatu) a jeho zapojením do kontextu společnosti. Někdy to bývá také ukázání postav děje po nějaké době, často po několika letech, tedy co se s nimi nakonec stalo.  

Cecile se prodrala davem japonských turistů a konečně stanula před oltářem  kaple Sainte-Ursule de la Sorbonne. Na to, že tady studovala se sem dostala málokdy. Ne, že by tedy byla nějaký velký katolík, ale vždy se sem ráda vracela. Něco ji sem táhlo, nevěděla co, ale táhlo.

Vysoká, hnědovlasá studentka práv zabočila do menší z kaplí a stanula před monstrózním pomníkem, tím pomníkem, který měla ze všech nejradši. V něm navěky odpočíval kardinál Richelieu, kdyby si toho snad nešlo nevšimnout.

Zastavila se a kývla, jakoby snad na pozdrav. Vždy k tomu muži cítila něco jako respekt, ale když letos na jaře na půdě našla ve staré truhle darovací listinu ve které právě Richelieu odkazoval její prapra-bůhvíkolik-babičce jakýsi dům v Provence, koukala se na něj tak trochu jinak.

Když pak pátrala dál a ještě dál, dopracovala se až k té ženě, jakési Elaine LaBlanc, ale dál už ne. Jakoby před ní nikdo nebyl. Jakoby byla Evou celého jejich rodu.

Nedávalo to smysl, nic z toho nedávalo smysl. Když se snažila v matrikách dohledat jméno jejího manžela, vždy ničeho nedosáhla. Jakoby neexistoval.

Takže jediné co věděla bylo, že muž, před jehož hrobem stála se zasloužil o to, že její rodina přežila.

Poklekla a zapálila svíčku, kterou si s sebou přinesla. Nikdo jiný kromě ní to nedělal, všichni jen obdivovali sousoší.

"Cecile, věděl jsem že budeš tady!" ozvalo se za ní a ona se otočila.

"Jeane, jsi v kostele. Trocha úcty by tě nezabila, ne?" ušklíbla se a poměrně pohledný muž přišel k ní a objal ji.

"Neuvěříš mi na co jsem přišel." políbil ji na tvář a pohled mu ujel k sousoší za ní.

"Když jsem tedy dělal, po tvém vzoru taky tu šťáru v rodinné historii."

"Co? Jsi královské krve?" zasmála se a on zakroutil hlavou.

"Ne. Ale jsem příbuzný s vévodou De Troisville."

"S kým?"

"Ale s nikým. Někdy ti to povyprávím. Skoro jsem zapomněl jak zásadně odmítáš Tři mušketýry." zašklebil se na ni přátelsky a pak se zarazil.

"Cecile? Co, co se to vypráví za pověst o tom tvém kříži?"

Ona se pousmála a vytáhla ho z pod blůzky, pevně kov sevřela v dlani.

"Že ho kdysi mojí prapra nevím kolik babičce dal její otec těsně předtím než zemřel. Dědí se z generace na generaci po ženském pokolení."

Jean stál u pomníku a koukal na něj. "Ukaž mi ho."

Dívka si ho sundala z krku a dala ho svému příteli. Ten se natáhl a přiložil kříž ke kamennému hrudníku Jeho Eminence a zasmál se.

"Jsou stejné."

"Nejsou." zakroutila hlavou Cecile a zamračila se.

"Jsou, jen se podívej."

Dívka se natáhla a skutečně - kříže byly identické. Na chvíli, jen na malou chvíli ji napadla odpověď na všechny její otázky, ale pak se zasmála.

"Takových křížů musí být spousta."

"A nebo..." otočil se a šibalsky se usmál Jean. "Nebo jsi přímá příbuzná kardinála Richelieu."

"Hloupost." odpověděla a nasadila si kříž zpět na krk. "Byl to kardinál, u všech svatých."

"Já ti to vymlouvat nebudu. Počkám na tebe venku." vlepil jí pusu a odešel pryč, něco si hvízdal.

"Příbuzná kardinála Richelieu?" zasmála se a už se měla k odchodu, když se zarazila. Znova se podívala na kříž a když její oči šedé jak obloha před bouří znova pohlédly na sochu Armanda Jeana du Plessis de Richelieu, na chvíli ji napadlo, jak krásný by musel být příběh, na jehož konci by stála ona, jako prapra vnučka kardinála Richelieu.

"Taková hloupost." usmála se a dala se k odchodu. "Příbuzná s Richelieuem? Vžyť to zní jako nějaký přihlouplý příběh." zakroutila hlavou, ale cosi uvnitř ní jí říkalo, že se té myšlenky už nikdy nezbaví.

A je to tady, vážení! Toto je konec. A ještě předtím, než se rozutečete, moc ráda bych vás odkázala na další příběh z mého pera "Black Swan", který je už nyní zveřejněn na mém profilu.

Moc vám všem děkuji, že jste to se mnou, Elaine a Armandem vydrželi do konce (I když občas byl mezi kapitolami větší časový rozestup než je zdrávo) a že se vám to líbilo. Bez vás, čtenářů by to nešlo.

Pak bych chtěla speciálně poděkovat @Durani001 , bez které by celý  projekt ani nevznikl, uživatelce  @Alicefocus , která mě neustále bombardovala, abych pokračovala a vlastně vám všem, kteří jste mě jakkoli podpořili, nebo i zkritizovali.

Toto byl zatím můj nejdelší příběh a jsem ráda, že jsme to zvládli.

Vaše EmaZuro