His Eminence /CZ/

Quarente - neuf

Dezert (z francouzského desservir – „uklidit ze stolu“) je jídlo podávané obvykle na zakončení menu.

Armand si svou pracovnu rozložil ve vstupní hale, nehledě na to, co se dělo kolem něj. Nechal si přinést stůl a křeslo a začal Francii řídit odtamtud. Konečně, oznámil že odjede na chvíli na venkov a nikdo mu nemohl nic říct.

Ano, mohl si vybrat i praktičtější místa, ale chtěl být vidět. Chtěl, aby ho viděla pokaždé, když vyjde ze svého pokoje. Proto nechal kočár stát před domem a do stájí nechal odvést jen koně. Potřeboval ji a co víc, Francie ji potřebovala. A když si něco zamanul, nebylo možné ho zastavit, to už musela Elaine vědět.

Poprvé si ho všimla ten den když šla na večeři. Stůl měl otočený tak, aby viděl na dveře z chodby od jejího pokoje, takže ji měl na očích tak, jak ona nechtěla, aby ji viděl. Šla jen v sukni a haleně s vlasy rozpuštěnými, a tváří uplakanou. Byla pohublá a bledá, všiml si toho až teď. Musela si projít peklem.

Když ho uviděla, zarazila se uprostřed pohybu a dlaní si setřela slzu z tváře. Zhluboka se nadechla a sešla dolů po schodech, ruce se jí třepaly.

"Plánujete večeři se mnou, kardinále?" optala se a sevřela ruce v pěst.

"Proč se ptáš?" zvedl hlavu od práce a snażil se působit nezaujatě.

"Protože si nepřeji s vámi večeřet, ani snídat. Dokonce ani objedvat, kardinále. Nepřeji se s vámi vídat vůbec, kardinále." vypotila otočila se a sebevědomě odcházela, ale nemohla se ubránit slzám.

"Elaine..." začal, ale ona už za sebou zavřela dveře do jídelny.

_____

"Elaine, nemůžeš přede mnou utíkat, i kdybys chtěla, neutečeš."

Dívka mlčela, v ruce svírala talířek se svým dezertem a kráčela rázně dál, dál od něj, dál od bolesti, dál od své minulosti.

"Elaine, nedělej ze sebe ublíženou." řekl a ona se zastavila tak prudce, jak to jen šlo. Jestli ji chtěl vyprovokovat, podařilo se mu to.

"Já ze sebe nic nedělám, kardinále. To vy jste to ze mě udělal."

"Elaine, nech toho vykání." zamračil se a ona se otočila, bylo poznat, že potlačuje pláč.

"Vy toho nechte!" křikla a dala důraz na právě to vykání. "Nechte mě být! Ublížil jste mi, ublížil!" křičela. Ona na něj křičela. Tohle ještě žádná žena neudělala.

"Zradil jste mě, zradil a já kvůli vám přišla o dítě! Ale to je přeci jedno, ne? Stejně jste chtěl, abych potratila!" vyhrkly jí slzy.

"Elaine LaBlanc, jsi hysterická!"

"Jsem! Jsem a nestydím se za to! Bolí mě to, bolí! Přišla jsem o všechno, o čest, o dítě, dokonce i o lásku svého života!"

"Lásku svého života?" zvedl nechápavě Armand obočí. Ona udělala krok k němu a pokusila se podívat se mu do těch jeho krutých, nádherných, hlubokých očí.

"Nebo si snad myslíš, že bych se vzdala svého panenství jenom tak kvůli někomu?" řekla už méně nahlas,  sklopila hlavu a otočila se. S talířkem přitisknutým k sobě se otočila a vydala se dál, nahoru po schodech.

"Elaine?" řekl on ve chvíli kdy se vyhoupla na poslední schod. Zastavila se a otočila se, protože tón jeho hlasu byl jiný, jemný.

"Ano?"

"Omlouvám se." pronesla jen prostě a sledoval jak jen údivem otevírá pusu, otáčí se a odchází.