His Eminence /CZ/

Cinquente - trois

Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. 

"Zdravím." usmála se Elaine a zamávala koketně vějířem tak, aby zaujala toho vytáhlého blonďáka, který o ni očividně nejevil nejmenší zájem. Vypadal roztěkaně. Byla si skoro jistá, že je to jejich muž.

"Hmm..." zamručel jen a ona se znova usmála. "Neznáme se náhodou?"

"Nemyslím si." odsekl a ona si připadala trapně a nejistě. Mohl to být ten muž, který měl v plánu zabít krále, ale taky to mohl být jen nevrlý šlechtic. Armand si myslel, že je to on a její úkol byl děsivý. Měla ho hlídat.

V případě potřeby měla zasáhnout. Nevěděla sice jak, ale měla.

Armand jí věřil, proto to chtěl po ní, ale bylo vidět, že se o ni bojí.

"Já si myslím, že ano. Takového fešáka si přece nepamatuji jen tak."

"Nech mě být, ženská." sykl na ni a zamračil se. "Neobtěžuj mě, mám důležitější věci na práci."

"A jaké?" ušklíbla se a on udělal něco, co ji utvrdilo v tom, že je to ten, kterého hledá.

Vytáhl dýku.  "Nech mě být, nebo ti udělám něco hodně špatného."

Elaine couvla, tohle opravdu nečekala. Přeběhl jí mráz po zádech a vykulila oči, protože uviděla i bambitku, šikovně schovanou pod kabátcem.

Byl to on.

Zacouvala pryč a tvářila se jakoby nic. Ztratila se mu z dohledu a zamířila si to k nejbližšímu z mušketýrů, kteří stáli po obvodu sálu. Došla k němu a nenápadně, tak, jak to měla udělat začala mluvit.

"Ten muž v modrém kabátci, blond vlasy, vysoký, má zbraň." ani se přitom na mušketýra nepodívala. On na ni ale ano.

"Elaine?" ozval se a ona se otočila.

"Aramisi?"

"Co tu děláš?"

"Jdi a sejmi toho chlapa!" zakřičela šeptem a zamračila se na něj.

Světlovlasý muž si všiml, že Elaine postřehla jeho zbraň a rozhodl se k činu. Vyrazil vpřed, razil si cestu davem ke králi.

Aramis se rozběhl ke králi. Elaine udělala to samé a rozhodla se jednat. Davem se drala ne ke králi, ale k atentátníkovi a křičela.

"Má zbraň! Chce zabít krále!"

Lidé jí ustupovali z cesty a i muž se na ni otočil. Sáhl pod kabátec a vytáhl zbraň. Zamířil na krále, který už byl tou dobou táhnut pryč De Trevillem. Aramis ještě s jedním mušketýrem, který mohl, ale taky nemusel být Athos, skočili po muži a přišpendlili ho na zem.

To co se dělo dál, se odehrálo tak strašně rychle, že tomu skoro nešlo uvěřit. Muž zmáčkl spoušť, snad aby natropil co nejvíce škody.

Nebuďme dramatičtí, všichni víme, že Elaine už si toho vytpěla dost. Podle všeho to věděl i ten kdosi, kdo řídil její osud a možná právě proto ji ona kulka  jen ošklivě škrábla na rameni a nenadělala tolik škody.

Dívka vykřikla, svezla se na zem a chytila se za ruku, aby zabránila krvácení.

Doběhl k ní třetí z mušketýrů, Porthos, v závěsu s D'Artagnanem a sklonili se nad ní.

"Madame pros..." zarazil se Porthos když se jí podíval do tváře.

"Prosím, Porthosi, teď ne." sykla a zaskřípala zuby.

Lidé se kolem ní shromáždili a nekoukali se na muže, kterého odváděli zbylí dva mušketýři.

Porthos ji zvedl a v náručí ji odnesl do vedlejší místnosti. Ještě předtím, než se za ní zavřely dveře, uviděla Armanda, jak kouká jejím směrem s výrazem, který by mohl, ale taky nemusel obsahovat výčitky.