His Eminence /CZ/

Cinquente - six

Bůh je mocná, nadlidská bytost, která je předmětem náboženské úcty.   

Armand zakašlal a odvrátil se od Elaine. Od plesu uplynulo téměř půl roku a jejich vztah byl takový, jako nikdy předtím. Noci byly dlouhé, dny krátké a Armand trávil u své milenky tolik času, kolik mu jeho hektické povolání dovolovalo. 

Venku byla tma a v místnosti šero. Dívka objala muže vedle sebe a usmála se. "V pořádku?"

"Jistě. Neboj se, já jsem téměř nesmrtelný, má drahá." zasmál se a přetočil se zpět k ní, objal ji a políbil na čelo. Potom ihned vstal, přešel ke svému stolu a sedl si za něj, jen v košili a kalhotách. Vypadal tak naprosto obyčejně, skoro jakoby to nebyl první ministr Francie, ale jen normální muž.

"Nikdo není nesmrtelný, to jen bůh." zamračila se a posadila.

"Řekl jsem téměř, Elaine." odpověděl jí bez zvednutí pohledu, ale pod knírem se pousmál. "A navíc, muž mých kvalit zůstává nesmrtelný ve svých činech."

"A v čem můžu být nesmrtelná já?"

"Nevím. Vzhledem k tvému pohlaví a postavení se obávám, že pouze v pokračování tvé pokrevní linie."

Dívka se zamračila a on zvedl pohled.

"Co se tak koukáš? Nebudu ti něco nalhávat. Jsi bezpochyby mimořádná žena, ale nejspíš nebudeš mít možnost zapsat se do dějin tak, jako já. Můžeš si ale někoho důležitého vzít a pak..."

"Tak to bys chtěl?" optala se ho poněkud naštvaně, protože se jí vůbec nelíbilo, kam hovor směřuje.

"Nechtěl. Vlastně je to to poslední, co bych chtěl. Ale nemůžeš zůstat mojí milenkou navždy. Vždyť já tady nemusím být navždy." podíval se na ni a ona zakroutila hlavou.

"Ne." prohlásila a bez jakýchkoli okolků vstala z postele a přešla až k němu. "Já neutíkám. Ne od muže kterého miluji."

Armand se usmál a podíval se na ni, takovým nenápadně obdivným pohledem.

"Elaine, Elaine. Ty jsi na tom očividně hodně špatně, když jsi schopná se zamilovat do monstra jako jsem já." pošťuchoval ji a zamluvil tím celou situaci. Vždy, když mu řekla, že ho miluje ho to jakýmsi zvláštním způsobem zasáhlo, protože věděl, že jí nemůže odpovědět, i kdyby chtěl.

"Když ono je to monstrum poměrně šarmantní, když tedy chce." odpověděla mu stejným způsobem a on vstal. Přešel k ním a prstem ji pohladil po rameni, tam, kde byla jasně viditelná jizva po kulce.

"Má to očividně v povaze." zasmál se a políbil ji.

Ona mu polibek oplatila a pak na něj mrkla.

"Budeš ještě pracovat?"

"Teď ne." podíval se na ni a zvedl obočí. "Teď mám na práci něco jiného."

"Vážně, Vaše Eminence?"

"Ano." políbil ji a vzal do náručí. Ne tak lehce jak by měl, ale povedlo se. 

"Armande." usmála se na něj a hlavu mu položila na rameno. Byla spokojená a šťastná, byla přesně tam, kde měla být, přesně tak, jak měla být. V jeho blízkosti, v jeho náručí, navždy.