His Eminence /CZ/

Trente - neuf

V historii se k umělým potratům využívalo Rulíku zlomocného, Oregano, muškátový oříšek, ale nejčastější byl Pelyněk.

Armand vrazil do místnosti naprosto nečekaně, v době, ve které ho Elaine nečekala. Seděla na zemi, v rohu místnosti, tak jak to dělávala, když byla malá a nechtěla, aby s ní někdo mluvil. Muži chvíli trvalo, než ji našel, ale když ji uviděl, vyrazil rovnou k ní a nevypadal, že by se dal nějak obměkčit.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč jsi mi to neřekla?" zavrčel a ona zvedla hlavu a zamrkala.

Ví o tom, napadlo ji. Ví o tom, že chodila trénovat k mušketýrům. Bála se té chvíle.

"Armande, já..."

"Ano?" ptal se znovu po chvíli jejího mlčení on a dívka se vyškrábala na nohy.

"Armande, já jsem ti to chtěla říct." řekla nakonec a on se zasmál. Nebyl to ale ten přátelský smích, který znala.

"A kdy? Už teď je pozdě, milá zlatá, už včera bylo. Co si myslíš, že s tebou mám teď dělat?"

Abychom se neztratili, Elaine měla pocit, že to, co její přítel zjistil byl její šerm, ovšem on mluvil o něčem jiném. O tom dítěti.

"Já nevím, nevím Armande. Jenom jsem chtěla... Chtěla jsem se chránit. Chtěla jsem tebe chránit."

"No, to se ti tedy povedlo. A kdy jsi mi to plánovala říct?"

Dívka sklopila hlavu a cítila se jako malé dítě přistižené při činu.

"Ano, přesně to je to správné řešení. Sklop hlavu. To všechno vyřeší. A to už vůbec nebudu mluvit o tom, že jsi se za mými zády tahala s mušketýry!"

Elaine zvedla hlavu a nakrabatila obočí.

"Cože?"

"Cože?" udělal podobné gesto Armand a ona opatrně začala.

"Já... Já myslela, že mluvíš o mušketýrech."

Muž se pousmál, ale ihned se vrátil ke kamennému výrazu ve tváři.

"Ne, Elaine. Mluvím o něčem jiném. Mluvím o tom dítěti."

Dívce se málem zastavilo srdce a na tváři se jí objevil vyděšený výraz.

"Ona... Ona ti to řekla?"

"Kdo ona? Ne, má milá, nechal jsem tě hlídat lidmi o kterých ani nevíš, že tu jsou. Ale teď k problému. Co s tím hodláš dělat."

"Nic?" zkusila a pozorovala jak zareaguje.

"Nemůžu mít dítě, Elaine. Nemůžu, chápeš? Když by se to lidé dozvěděli, použili by to dítě proti mě. Je to nebezpečné. Zkoušela sis ho vzít? Zkoušela jsi Pelyňkový odvar?"

"Ne." odpověděla a až pak jí došlo, co se jí to snaží naznačit a udělala krok dozadu. "Ne!"

"Elaine, poslouchej mě, je to..."

"Ne." odpověděla prostě a zamračila se na něj.

"Prostě to uděláš, Elaine!" zvýšil trochu hlas a ona taky.

"To bych chtěla vidět. Ještě nikdy jsi mě nedonutil udělat něco, co jsem nechtěla. Nikdy."

"Jsem První Ministr Francie, můžu všechno." prohlásil a zase to vypadalo, že je to naučené.

"Nemůžeš. Jsi můj milenec, nic víc. A navíc, k čertu, jsi kněz! Vždyť je to vražda, tedy alespoň podle té tvé slavné církve! Vždyť mě nabádáš k vraždě!"

"Elaine!"

"Jestli se ti to nelíbí, odjedu z města. Odjedu a porodím tam. Když ti to tak vadí."

"Nikam nejezdi." zamručel a podíval se na ni. "Jsi nezodpovědná a neposloucháš."

"Právě proto jsem tady. Právě proto sis mě nechal."

"Nepokoušej mě, Elaine. Nebyla bys první, která by se svého dítěte vzdala. Ještě ho můžeš porodit a vzdát se ho. Když to uděláš, postarám se, aby bylo v bezpečí a pořádku."

"Ale já..." podívala se na něj a zcela automaticky si položila ruku na břicho.

"Přemýšlej o tom, Elaine. Bude těžké cokoli zařídit. Ale zkusím něco vymyslet." Armand nevěřil tomu, co říká. Nechápal, proč to dělá, proč je k ní tak shovívavý.

Ale už to řekl a tak to bylo. Nejspíš tomu tak bylo proto, že by to mohlo ublížit i jí samotné