His Eminence /CZ/

Sixième

Comte de Troisville, znám z knih Alexandra Dumase staršího jako de Treville byl francouzský důstojník.

Ten den mohl vypadat stejně klidně a nudně jako ten včerejší, kdyby přibližně v době oběda neměl Jeho Eminence nezvanou návštěvu. Tou byl muž v uniformě královské gardy, vousy a hnědé vlasy, poměrně milá tvář. Nebyl úplně nejmladší, ale vypadal mladší než Richelieu. Kráčel rázně a rozhodně, rozrazil dveře a ihned, bez jakéhokoli váhání či strachu vyrazil ke stolu za kterým první ministr seděl.

"Kardinále." začal a už to Elaine upoutalo, protože oslovovat ho jinak než Jeho Eminence pro ni bylo nepředstavitelné. A tento muž si očividně nebral servítky, což bylo ohromující.

"Kapitáne." odpověděl oslovený a dívka se otočila od své práce, aby to viděla. Zrovna asi potřetí přerovnávala knihovnu, takže jí toto vyrušení nijak nevadilo.

"Jsem schopný se přenést přes to, že se vaši gardisté a moji mušketýři občas chytí, oba se shodneme na tom, že s tím nic neuděláme, ale to, co jste udělal vy se vymyká všemu, co se dá prominout." začal muž a pěstmi se opřel o desku. Richelieu to nenechal jen tak, odstrčil židli a postavil se. Takhle když stáli vedle sebe byli asi stejně vysocí a Elaine napadlo, jak zvláštní situace to je. Na kardinálově krku se houpal kříž, zatímco za pasem toho muže se houpal kord. I přesto měla pocit, že je to právě Jeho Eminence, který je z této dvojice nebezpečnější. Možná ne v přímé potyčce, ale následky sporu s ním by mohly být tak nějak vážnější.

Pokud se nepletla, byl ten muž kapitán mušketýrů, ale neuměla si vzpomenout, jak že se jmenuje.

"A co že jsem to měl udělat?" zeptal se kardinál a promnul si ruce.

"Mí mušketýři měli zajatého jistého zločince, kterého měli předvést před krále. Vaši gardisté je ovšem přepadli a toho muže dovedli sami čímž si zajistili onu vypsanou odměnu. Za normálních okolností bych to neřešil, ale poté, co král prohlásil, že by nejraději nechal v činnosti jen jednu z gard se proti tomu musím ohradit. A navíc, jsem si jist, že je ten nápad z vaší hlavy, protože takové věci mohou napadnout jen vás."

Elaine si vzpomněla na ty čtyři mušketýry, které včera viděla cestou domů a napadlo ji, že je možné, že to byli oni.

Kardinál se otočil a s rukama sepjatýma před tělem přešel k oknu, aby se podíval ven. "Tím chcete říct, že moji gardisté porazili vaše mušketýry a naprosto bez problémů jim sebrali zajatce?"

"Podle na ně zaútočili ze zálohy. Nebylo to ani čestné, ani souboj." napřímil se kapitán a Richelieu se pousmál. Ona na něj tedy neviděla, ale byla si stoprocentně jistá, že to udělal. Neznala ho sice dlouho, ale uměla si to představit.

"Určitě to nebyl můj nápad a navíc, mí gardisté nejsou vždy zcela kontrolovatelní, stejně jako vaši mušketýři.  To z čeho jste mě nařkl je naprostá hloupost a nevím co ještě." pronesl a otočil se zpátky. "A teď, kdybyste byl tak laskavý a nechal mě pracovat, musím něco dokončit. Na rozdíl od vás, mám na starosti lepší věci než řešit šarvátky mezi vašimi a mými muži."

Kapitán se zamračil. "Jste neskutečný zmetek, víte to?"

"Vím. Už jste mi to několikrát sdělil." přikývl první ministr a posadil se do křesla. Elaine byla ohromená. To, jakým způsobem spolu mluvili bylo naprosto kouzelné a přestože věděla, že Richelieu musí vyhrát, protože je politik a umí to, chodí v tom denně, pořád, ji to neustále překvapovalo. Byl tak neskutečně sebestředný až to bylo hezké.

"Slečno LaBlanc, byla byste tak laskavá a ukázala tady kapitánu De Trevillovi kde jsou dveře?" ozval se kardinál a ona se usmála. De Trevill, no samozřejmě. Došla až ke stolu a podívala se na kapitána, který si ji tázavě prohlížel. Ona se na něj usmála a ukázala dlaní směrem ke dveřím.

"Támhle." ušklíbla se a Richelieu zvedl hlavu. Podíval se na ni jedním ze svých vražedných pohledů a sykl na ni. "Takhle jsem to nemyslel."

"Já vím, Vaše Eminence." usmála se, udělala drobné pukrle a položila Trevillovi ruku na záda. Mírně mu naznačila že má jít a když ho takhle vedla ke dveřím podívala se na něj. On na ni poněkud nechápavě koukal, ale když se usmála a mrkla na něj, jen potěšeně zvedl obočí.

______

"Můžu se vás na něco zeptat?" získala si kardinálovu pozornost Elaine a on zvedl pohled. "Ano?"

"Udělal jste to? Myslím, to o čem mluvil kapitán Trevill." zajímala se a Richelieu na ni vrhl pohled o kterém nevěděla, co si má myslet.

"Ne." odpověděl jí, ale ona si byla jistá že jí lže. Byl doopravdy dobrý lhář, ale ona tak nějak uměla poznat, kdy jí neříká pravdu. 

"To mě mrzí." pronesla ona a napadlo ji, jestli provokovat někoho jako je on je moudré, nebo přímý pokus o sebevraždu.

"Mrzí?" napřímil se a začal jí věnovat všechnu svou pozornost.

"Mrzí. Kdyby to totiž byla vaše práce, řekla bych, že je to geniální." usmála se, ale ihned přerušila oční kontakt. Znervozňovalo ji to.

Kardinál otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslel a jen mávl rukou.

"Jděte už, u všech svatých domů." řekl a ona přikývla. Otočila se a odcházela a opět, tak jako včera cítila jeho pohled v zádech. Ještě schválně trošičku zpomalila, snad aby si to oba dva užili a když za sebou zavírala dveře, všimla si, že krom toho, že se na ni koukal si mnul knír a cosi si mumlal.