His Eminence /CZ/

Seizième

Sedm hlavních hříchů (též sedm kardinálních hříchů či sedm smrtelných hříchů): Smilstvo, pýcha, nestřídmost, lakota, hněv, závist, lenost.  

Jeho Eminence jen pozvedl obočí a skousl si ret. "Já myslel, že jste na moji nabídku nepřistoupila." poznamenal a ona přešla k oknu. "Nepřistoupila jsem zatím na žádnou vaši nabídku." ušklíbla se a přitom se jí na tváři objevil skoro nezbedný úsměv.

"Oslovila jste mě mým jménem, slečno LaBlanc."

"Můžu si dělat co chci. Jsem svobodná a svéprávná žena." Tato slova ovšem vzbudila jen dušený smích.

"Nikdy by mě nenapadlo dát slova svéprávná a žena do jedné věty natož tak blízko za sebe." odpověděl na její tázavý pohled a ona si jen povzdechla.

"Tak proč jste přišel?" promluvila po chvíli a podívala se na něj.

"Přišel jsem zopakovat svou nabídku." pronesl s ledovým klidem prsty zabubnoval o pelest postele. Elaine sklopila pohled, ruku sevřela v pěst a v ní žmoulala kousek sukně. Dech se jí zrychlil a srdce jí bilo o sto šest. "Do toho." vydechla skoro neslyšně a polkla. Kardinál udělal krok k ní, přešlápl na místě a zadíval se na ni.

"Uznávám, že jsem nezačal nejlépe, ale byl bych rád, kdybyste na mou nabídku přistoupila." začal, ona zvedla hlavu a bez jakéhokoli zaváhání odpověděla.

"Dobře, přistupuji. Nedělá mi problém vás oslovovat prvním jménem." ušklíbla se skoro se zlomyslnou radostí a vykouzlila jeden ze svých nejprovokativnějších úsměvů.

"Elaine, prosím, buďte alespoň jednou vážná." podíval se na ni a vypadalo to, že mu to ale doopravdy vtipné nepřijde. Trvalo mu dlouho než dal nějak dohromady to, co se jí chystal říct, měl strach, ano on měl strach z toho, že jej znova odmítne a ona tady předváděla tohle. Sobecky a arogantně ho odbývala. Jeho, nejmocnějšího muže Francie. To si nemohl nechat líbit. Musel ji získat.

"Já jsem vážná. To vy jste nepřesný, Armande." kývla na něj a rukou si odhrnula pramen vlasů z obličeje. Ve světle již zapadajícího slunce měla její alabastrová tvář ještě větší kouzlo než obvykle.

"Já nejsem nikdy nepřesný, to si pamatujte, slečno. To vy mě jen špatně chápete."

"Jsem ochotná vás poslouchat, kardinále. Prosím, buďte tak laskavý a nekažte moment svou přehnanou sebedůvěrou. A pokračujte k tomu, o čem bychom si měli povídat." uzemnila ho a on polkl jakékoli další poznámky. Tedy, skoro.

"Já si ale už nejsem jistý, jestli pořád chci."

"Teď se chováte jako malé dítě, Armande."

"A vy jste opět neskutečně drzá!" zvedl mírně hlas, natáhl se a chytil ji za zápěstí. Ona chvíli koukala na něj, chvíli na svou ruku, pak zas na něj a ušklíbla se.

"Nebyla bych tak drzá, kdybyste nebyl tak nesnesitelný." Tou dobou ovšem nevěděla, jaká budou mít její slova dopad.

Jeho Eminence se napřímil, pokud to tedy bylo ještě možné, ustoupil od ní na krok a pustil ji.

"Uvědomujete si vůbec, s kým mluvíte, mladá dámo?"

"S Jeho Eminencí, nejchytřejším mužem Francie, samotným Kardinálem Richelieu." ušklíbla se a vykouzlila sarkastické pukrle, jenže nic není nekonečné. Dokonce i vévoda Du Plessis měl své hranice. A ty, ona právě překonala. Poslední kapka. Pomyslný hřebíček do rakve.

"Tak to tedy ne, má drahá. To tedy ne. Je naprosto zřejmé, že nechápete v jaké situaci jste." zasyčel a propaloval ji pohledem. "A v jaké?" uchechtla se, nevědoma si faktu, že si pod sebou podřezává větev.

"V situaci, ve které nemůžete vyjednávat. Očividně si neuvědomujete s kým máte tu čest."

Výraz v jeho obličeji byl kamenný, tvrdý, téměř až krutý.

"Jsem první ministr Francie, Francie samotná a vy jste nabyla dojmu, že si se mnou můžete zahrávat. Je čas abyste si uvědomila, že já nejsem někdo, kdo bude skákat tak jak vy budete pískat. Svou možnost jste měla."

Elaine vykulila oči. "Prosím?"

"Od této chvíle bude tak jak já řeknu. A proto vy neopustíte tento pokoj, dokud to já nedovolím." S těmi slovy se otočil a chystal se k odchodu, ovšem předtím, než vzal za kliku ho zastavila Elaine, která se sice ještě pořád nevzpamatovala to toho co se stalo, ale byla natolik bystrá, že věděla, že musí jednat.

"To nemůžete! Nemáte právo mě tu držet!"

"Ale to víte že mám. Nezapomeňte, že jsem katolický kněz." přimhouřil oči a ona doslova vybuchla smíchy.

"Prý katolický kněz." zasmála se a až pak jí docvaklo, že tím si asi moc nepomohla.

"A jako katolický kněz..." pokračoval Armand, jakoby se nechumelilo, "mám povinnost vás chránit před hříchem. A vy jste nám zpychla, milá zlatá a pýcha je smrtelný hřích. A abych vás ho zbavil..." V tu chvíli mu Elaine skočila do řeči.

"Ani se o to nepokoušejte!" křikla a udělala krok dopředu, ale on už otevřel dveře a vycházel ven, pořád si vyprávěl tu svou. "Musím vás tady držet tak dlouho, než se ho zbavíte."

S těmi slovy zabouchl dveře a ona do nich skoro narazila. Pěstí do nich bouchla a pak znova uslyšela jeho hlas. "A jídlo budete dostávat jednou denně."

V zámku klapl klíč a ji ani nenapadlo přemýšlet nad tím, kde ho sehnal.