His Eminence /CZ/

Vingtième

Alexandre Dumas, vlastním jménem Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie byl francouzský spisovatel v období romantismu. Proslavil se především historickými a dobrodružnými  romány například románem Tři mušketýři.

Elaine onen nečekaný dopad překvapil. Oči měla pevně zavřené a přemítala, jestli se jí to jen zdá, nebo jestli umřela a tohle je nebe.

"Tak Kardinálovi lezou z okna krásné ženské a já, slušný chlap, za nimi musím lézt sám." ozval se mužský hlas, kterému ihned odpověděl jiný, rovněž mužský. "Slušný chlap?" uchechtl se ten někdo a ona konečně otevřela oči. S překvapením zjistila, že leží v náručí muže, kterého od pohledu zná, určitě už ho někdy viděla.

Královský mušketýr.

Seskočila, napřímila se a studená země ji doslova zabolela do holých chodidel.

"To je dobře, že jsi ji pustil, Aramisi. Vzpomínáš si přeci, jak to dopadlo když jsi naposledy držel v náručí dámu z Richelieuovy přízně." ozval se jeden z mužů znova a ona se otočila, aby na něj viděla. Byli tam ještě tři, všichni oblečení do uniforem mušketýrů. Matně si vybavovala, že je zná.

Ten, který se podle všeho jmenoval Aramis se pomalu otočil a ne příliš veselým hlasem jim odpověděl. "To není vtipné."

Elaine na ně chvíli mlčky koukala, než jednomu z nich, vysokého černovlasého, který z nich vypadal nejstarší, došlo, že by mohl představit sebe a své kolegy.

"Omlouváme se, slečno. Omluvte naše nevhodné chování. Já jsem Athos, toto je Porthos, ten pán který vás zachytil je Aramis a úplně nakonec, D'Artagnan. Jsme..."

"Královští mušketýři." Skočila mu do řeči a ostře se usmála. "Já jsem Elaine LaBlanc a kdybyste mě omluvili, tak už musím jít."

"Kdybyste dovolila." chytil ji Porthos za rameno a zastavil na jejím úprku. "Zajímalo by nás, co jste dělala na římse okna domu Jeho Eminence."

Dívka se zarazila a otočila se. "To je dobrá otázka." začala a pokoušela se něco vymyslet.

"Já ji znám!" ozval se najednou D'Artagnan a ona se na něj otočila. "To je ta Kardinálova asistentka, jak jsem vám o ní říkal."

"Aha." poznamenal Porthos a pustil ji. V očích mu nebylo těžké přečíst, co si o ní myslí. A to ona nechtěla, Nechtěla, aby se na ni ukazovalo jako na kardinálovu milenku. Tedy, věděla, že k tomu jednou dojde, ale oddálit to nebyl úplně nejhorší nápad.

"Nemyslete si, že jste na to přišli. Kdybych byla to co si myslíte, odcházela bych od Jeho Eminence dveřmi." prohlásila a mile se usmála.

"Jdu za milencem, ale nemůžu jít dveřmi. Viděli by mě." pokračovala a napadlo ji, že vlastně ani moc nelže. Ne, že by tedy říkala úplnou pravdu, ale lží se neprovinila.

"Takže radši riskujete, že se rozmáznete na dlažbě?" optal se trochu nedůvěřivě Athos a ona přikývla. "Ano. Když se na to koukám zpětně nebyl to ten nejlepší nápad, ale..." pokrčila rameny a nevinně se usmála. Přitom ji napadlo, že tohle očividně umí. Přesvědčovat muže o tom, že je naivní a hloupá. I když musela uznat, že sešplhávat dolů nebylo to nejchytřejší, co ji v jejím životě napadlo.

Ale teď byla dole a nepředpokládala, že by cesta nahoru byla tak složitá, jako ta dolů.

"Chápu vás." usmál se Aramis a spiklenecky na ni mrkl. Nebyla si jistá, co tím myslel, ale vyslala k němu chápavý pohled. Čtyři mušketýři si vyměnili pár pohledů a  nakonec se ozval opět Athos. "A nechcete abychom vás někam doprovodili? Je noc a vy jste boso."

"Ne, díky." odpověděla okamžitě a přešlápla z nohy na nohu. "Máme schůzku kousek tady a kdyby mě s vámi viděl... No, řekněme, že..."

"Chápu." prohlásil D'artagnan. "Pánové, nejspíš je čas abychom šli." doplnil ho Porthos a mírně se uklonil. "Bylo mi ctí vás poznat slečno LaBlanc." 

"Mi také." usmál se Aramis a políbil jí hřbet ruky. Athos jen mírně kývl "A držte se, slečno.". D'artagnan se na ni usmál a se slovy "Snad se ještě uvidíme." se mírně uklonil.

"To je celkem možné." usmála se a pokračovala. "Ráda jsem vás poznala, pánové. A děkuji vám za záchranu." S těmi slovy se otočila a odešla za roh budovy. Tam se opřela o zeď a zhluboka vydýchávala to, co se teď stalo.

A to ji čekalo ještě něco mnohem nebezpečnějšího.

Armand Jean du Plessis de Richelieu.