His Eminence /CZ/

Dixième

Kardinál, (cardo – stěžej, na níž se otáčejí dveře, narážka na volební právo kardinálů) původně znamenal hlavního faráře v Římě, nyní označení nejvyšších příslušníků jmenovaných Papežem.  

"Volal jste mě?" ozvala se Elaine a nervozně přešlápla na prahu kardinálovy pracovny. Nikdy po ní nechtěl, aby za ním přišla když byl doma a ona mu za to byla vděčná, jenomže teď, když si její přítomnost vyžádal začínala nabírat dojmu, že se schyluje k něčemu vážnému.

"Jistě. Zavřete?" zvedl hlavu a následně se i postavil. Ona přikývla, zavřela za sebou a ruce sepjala před tělem. 

"Slečno LaBlanc. Jsem rád, že jsem vás zastihl ještě za bdělého stavu." usmál se pod vousy a skousl si spodní ret. Dívka polkla, naklonila hlavu na stranu a zvedla obočí. Tak nějak tušila co bude následovat a rozhodla se že to přejde se ctí.

"Zastihl jste mě v nejlepší chvíli. Proč se mnou potřebujete mluvit?" usmála se a udělala pár kroků dopředu. Richelieu obešel stůl a jí se poskytl pohled na něho v koženém kabátci a kalhotách. Kříž na krku už byl samozřejmostí.

"Již nějakou dobu vám věnuji svou péči a pozornost." začal a ona se uchechtla. "Všimla jsem si." On její poznámku přešel a promnul si bradku. 

Tuhle řeč si připravoval už nějakou tu chvíli. Nehodlal se nechat rozházet její povýšeností a drzostí. I když, musel uznat, že to byla jedna z věcí, které se mu na ní líbily, ale takovéhle věci si chtěl nechat na jindy. Šlo mu jenom o jedno.

"A přestože jste neskutečně nevychovaná a drzá, zjistil jsem, že existují způsoby využití vašeho potenciálu."

"Myslíte přerovnávání knih? Nebo nošení dokumentů?" zvedla obočí znova a pousmála se.

"Jestli toho nenecháte, mohl bych váš potenciál využít třeba v Bastile." zavrčel a přimhouřil oči.

"Pokud tam nebudou truhly a poličky tak klidně." zvedla hrdě hlavu a napadlo ji, že to možná není nejlepší nápad. V Bastile by nepřežila ani týden.

Kupodivu se ale Richelieu jen usmál a podíval se na ni. Zase ty jeho oči. Viděla v nich touhu po moci, zlo, ale i jistou formu laskavosti. Vždycky když se do nich podívala, měla pocit, že se v nich utopí.

"Jste krásná mladá žena, Elaine." oslovil ji křestním jménem a v ní to hrklo. Nedělal to, nikdy to nedělal. Bylo naprosto jasné, kterým směrem se bude hovor vyvíjet.

"Děkuji?" pokusila se o úsměv, ale měla pocit, že z toho vyšel spíš škleb. 

"To není lichotka, spíš jen konstatování." trhl hlavou a pokračoval. "A já nejsem slepý abych si toho nevšiml."

"Kdybych se do toho mohla vložit, všimla jsem si, že jste si všiml." usmála se a udělala krok nazad.

"O tom bych se dál nebavil. Máte neskutečné štěstí, že jsem v dobrém rozpoložení a přecházím všechny vaše drobné incidenty."

"To bezesporu mám."

"Chci se ale dostat k něčemu jinému. Jak víte, jsem velmi zaneprázdněný muž." začal a dívka tak nějak nevěděla, co k tomu dodat. Přesně jak očekávala. Jestli bude následovat věta o uvolňování tak ví s naprostou jistotou, kam že to kardinál směřuje.

"A jako každý zaneprázdněný muž se občas musím odreagovat." Elaine se v tu chvíli zoufale snažila potlačit smích. On by to tedy nejspíš byl hysterický smích, ale co s tím teď dělat. Byla v situaci ze které nemohla vycouvat. A tak se rozhodla, že si to užije. Se vším všudy.

"Koneckonců, řídíte Francii." pokračovala za něj a na malou chvíli se mohla pokochat pohledem na jeho mírně překvapený výraz.

"Ano." přikývl pak a navázal. "Což znamená že i já, přestože o tom spousta lidí pochybuje, jsem jenom člověk. A hlavně, jsem muž."

"Nepovídejte." ušklíbla se, ale spíš si to říkala pro sebe. Držela si od něj odstup, protože nevěděla jak moc ji bude chtít přesvědčovat o své pravdě.

"A každý muž..." začal a zarazil se. Pořádně se na ni podíval a napadlo ho, že to možná doopravdy nebude tak jednoduché, jak si myslel. Byla tu možnost, že na jeho návrh nepřistoupí. Co ale bude dělat v tom případě, nevěděl. Nepočítal s tím, že by mu odporovala.

"Ano?" zeptala se po chvíli a on přikývl. "A každý muž potřebuje ženu, která by mohla být jeho rozptýlením. Víte, mou ženou je moje práce. Mou ženou je samotná Francie, slíbil jsem jí věrnost a nehodlám svou přísahu měnit, leč všichni víme, že i s ženou může být kříž. A z toho důvodu je třeba, aby se na scéně objevila milenka."

V tu chvíli se Elaine málem zastavil dech. Čekala toho spoustu, ale tak přímou a ráznou otázku tedy ne.

"A tak jsem se rozhodl vás zeptat, jestli byste využila té cti a stala se jí."

"Vaší milenkou?" dostala ze sebe jen a zmateně na něj mrkala.

"Přesně tak. Plynuly by z toho jisté výhody pro vás, samozřejmě." kývl na ni a propaloval ji pohledem.

V ní se najednou srazily dvě vlny. Ale protože věděla, že na tu otázku dojde, měla už odpověď předem připravenou. A tak se usmála, napřímila se, zhluboka se nadechla a vyslovila svou prostou odpověď.

"Ne."