His Eminence /CZ/

Cinquente - huit

 François Girardon - Významný francouzský sochař období vlády Ludvíka XIV.   

"Armande!" křikla Elaine a vrhla se mu kolem krku. Muž zavrávoral a ustoupil o krok dozadu.

"Ty děláš, jako bych byl pryč celou věčnost." 

"Však jsi byl. Celé měsíce." usmála se a políbila ho na tvář.

"Měsíc a půl, Elaine. Už jsem byl pryč delší čas." zakašlal a ona se zamračila.

"A pořád si nemocný. Říkala jsem, abys na sebe dával pozor." vytkla mu a ustoupila.

"O tom se bavit nebudeme a konec." zamračil se a sundal si kabát. Podíval se na ni a všiml si, jak se na něj kouká.

"Drahá, neber si to osobně." došel k ní a objal ji zezadu.

"Hmm..." zamručela a zamračila se. "Tvoje manželka už tě nepotřebuje, tak jsi přišel za mnou?"

"Elaine, nemůžu jenom tak opustit svoji manželku, vždyť to víš. Ale k tobě, k tobě mě poutá něco víc než jen slib, který jsem složil a ty to víš."

Otočila se na něj.

"Vím. Jen nechci, aby ses kvůli své práci uhnal. Podívej se na sebe, už nejsi nejmladší. A máš kašel a počítám s tím, že se nezlepšil od té chvíle co jsem tě viděla naposledy. Když na sebe nebudeš dávat pozor..."

"Nic mi není, nestrachuj se." usmál se na ni a políbil ji. Ona ho taky a za chvíli už bylo naprosto jasné, že si neskutečně chyběli.

______

A dny plynuly ve stále stejném rytmu, stereotypní a krásné. Bylo jaro, dny se prodlužovaly a dívka sledovala svého přítele s obavami jí vlastními. Společně s tím si všímala dalších drobných změn, které se prozatím rozhodla ignorovat, protože také nemusely nic znamenat.

Toho dne přišel Armand ještě v dopoledních hodinách, očividně mezi nějakými schůzkami.

Vešel dovnitř v doprovodu dvou gardistů a ona vyskočila z křesla jakoby šlo o život.

"Elaine, na nic se neptej. Přišel tvůj čas." prohlásil dramaticky a ona naklonila hlavu na stranu, trochu vyděšeně.

"Cože?"

"Staneš se součástí nejvelkolepějšího uměleckého díla, které kdy bylo."

"Ehm... Vaše Eminence, mohla bych si s vámi promluvit?" zeptala se trochu roztřeseně a kardinál máchl rukou, aby oni dva gardisté odešly.

"O co jde, Armande?" promluvila když osaměli a on na ni kývl. "Moje sousoší. Chci abys tam byla."

"Sousoší? Jak to že o ničem nevím?"

"Nikomu jsem to neříkal. Všechno ti vysvětlí sochař. A nyní šup, šup, Elaine. Čas jsou peníze."

______

  François Girardon nebyl žádný pošahaný sochař. Seděl s dlátem u skoro hotové Armandovy sochy a na hrubo otesával druhý kus mramoru. Když Elaine opatrně  vešla do místnosti, vstal a přešel až k ní.

"Vy jste ta slibovaná modelka?" prohlásil nanejvíš slušně a usmál se.

"Nejspíš. Poslal mě kardinál Richelieu se vzkazem, že jsem ta nahoře. Nemám nejmenší tušení co to znamená..."

"Tak vy jste Panna Marie?" podíval se na ni a obešel ji. "Myslím si, že jste dobrá volba, Jeho Eminence očividně ví co dělá, slečno..."

"LaBlanc. Elaine." usmála se a muž také.

"François Girardon, k vašim službám. Kdybyste byla tak laskavá a převlékla se, abychom mohli začít."

"Se vší úctou, pane, o co tady jde?" zeptala se a muž přitakal.

"Budete..." ukázal na rozdělané sousoší za sebou "... stát za Jeho Eminencí a podpírat ho. Budete tam za Pannu Marii, zatímco dole u jeho noh je jiná modelka která má být plačící Francií."

Elaine měla co dělat, aby se nezačala smát a napadlo ji, že byla naivní, když si myslela, že půjde o nějaké skromné sousoší.