His Eminence /CZ/

Vingt-neuf

Kasárna - obytná budova pro vojenskou jednotku.

Buďme upřímní, Elaine nechtěla máchat kordem jako nějaký mušketýr.  Chtěla to umět lépe než mušketýři, chtěla být nejlepší. Musela se umět bránit a i když to nikdy nechtěla přiznat, musela umět ubránit i Armanda. A tak se druhého dne ráno pod záminkou procházky vytratila zadním vchodem, v šatech ve kterých sem přišla a s čepcem, který si půjčila od jedné služebné. Přívěsek schovala do výstřihu a v druhé chvíli již stála na ulici, neviděna, nepoznána. Bála se, że by si jí někdo mohl všimnout, ale její obavy se vytratily. To ona měla pocit, že má na čele napsané "Kardinálova milenka" nikdo jiný si jí nevšímal. A tak šla. Proplétala se úzkými uličkami Paříže a zastavila se až když před sebou uviděla svůj cíl - kasárnu mušketýrů.

Chvíli si prohlížela kdo je uvnitř a až když si byla jistá, že jsou tam ti, které potřebuje, vyrazila vpřed. Hrdě kráčela ke čtyřem mužům sedícím v dopoledním slunci u stolu, kteří cosi horlivě rozebírali. Co, to jí došlo záhy.

Ten z mušketýrů, který se jí tenkrát dvořil se právě rozohňoval. "... Řekni mi to, jen mi to vysvětli, Porthosi, co na něm ty ženské vidí?!"

Oslovovaný, Porthos, se jen ušklíbl a napil se ze svého korbele. "Je mocný a bohatý. Má tolik peněz, že by si mohl vydržovat třeba sedm milenek, na každý den v týdnu jednu."

Aramis mu chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli si všiml Elaine, na obličeji se mu roztančil úsměv a uklonil se.

"Slečna LaBlanc. Copak vás k nám přivádí?" Ostatní mušketýři, s vyjímkou Athose vyskočili na nohy a udělali to samé. Nejstarší z mušketýrů jen kývl na pozdrav a usmál se.

"Pánové. Moc ráda vás vidím. Přišla jsem za vámi, protože potřebuji pomoci." usmála se a Aramis pozvedl obočí. "Vám? Kdykoli. Budete opět od někud padat?

"To ne, ale jak jistě víte, situace v domě Jeho Eminence se změnila." šla na to opatrně a začínala mít pocit, že jí toho dal Armand víc, než si myslela.

"To ano. Vy víte něco víc?" zeptal se D'Artagnan a jí problesklo hlavou, že to asi vážně neví.

"Vím. Jsem teď její komorná." prohlásila a divila se sama sobě, že zvládá lhát a ani u toho nemrkne. "Poslali mě s Madam do jejího nového domu. A to je právě můj problém." Ne, neplánovala si to, nevěděla odkud to jde, ale znělo to logicky.

"Potřebuji, abyste mě naučili šermu a střelbě. Jen základy, ale potřebuji umět paní a hlavně sebe bránit." Následovalo ticho.

"A to nemáte k dispozici gardisty?" promluvil Athos a dívka se na něj podívala tak, že vše pochopil. "Ale my nejsme šermířská škola, slečno." řekl Porthos a ona se na něj otočila. "Prosím."

"Musíme se domluvit." prohlásil Athos a všichni čtyři mušketýři přikývli a shromáždili se kolem něj. Chvíli, ale doopravdy jen maličkou se radili a pak se na ni otočili.

"Domluvili jsme se. D'artagnan vám přinese kord, musí ale najít něco co není přímo spojitelné s mušktetýry. Dneska můžeme začít, ale nepočítejte, že se budeme moct vídat často. Vy jste zaměstnaná žena a my nemáme moc volného času." prohlásil Athos a dívka přikývla. "Děkuji vám. Děkuji moc."

_______

Jeho Eminence se ve své pracovně v Louveru cítil snad poprvé za celou tu dobu, kterou zde strávil, osaměle. Když tu s ním Elaine pracovala, tvářil se sice, že ji nevnímá, ale vždycky pro něj byla její přítomnost vítaná. Teď nebyla ani tady, ani u něj doma. Jenomže práce pro něj byla a musela být přednější. Dopsal dokument do konce, podepsal se pod něj a zapečetil ho. Pak obálku položil na stůl a přejel prsty po kříži houpajícím se na jeho krku.

"Takže se ti to nakonec povedlo." ozval se ženský hlas a vytrhl ho z myšlenek na La Rochelle a jeho dívku. Otočil se a jak očekával, uviděl Mylady.

"Chytil si svého ptáčka do klece." pokračovala ona a udělala pár kroků k němu.

"Nebudu se ani ptát jak ses sem dostala, ale žádám tě, abys odešla." zasyčel a posadil se zpátky za stůl, aby tím dal najevo, že nemá o další konverzaci zájem. Ona ale pokračovala. "Je roztomilá. Celá Paříž mluví jenom o ní. Nechceš abych ti ji pohlídala? Aby to nedopadlo jako posledně?"

On na sobě nedal nic znát. "Ne. Pohlídám si ji sám. A teď už jdi."

Když se za ní zavřely dveře, vnuklo mu to ovšem takový nápad, že to za všechny ty nepříjemnosti stálo.