His Eminence /CZ/

Trente-huit

Damoklův meč je ustálené slovní spojení, vyjadřuje hrozící nebezpečí.

Pravdou je, že Elaine neumírala. 

Po více než týdnu, kterým ji její nevolnost provázela k tomu závěru dospěla jak ona, tak i lékař, kterého Jeho Eminence nechal přivolat. Ten muž ji dlouho a pečlivě prohlížel, ptal se jí na detaily a na to, co poslední dobou jedla. Ona mu pravdivě odpovídala na každičkou jeho otázku, ale jak jej tak pozorovala, měla čím dál tím více pocit, že ten muž neví o lidském těle absolutně nic. Podle toho učence to byla jen nevolnost.

Pravdou je, že to nebyla nevolnost.

Elaine si začala těch drobností všímat nedlouho poté. Její čich, který by nyní mohla používat jako stopařský pes, fakt, že celé dny bloumala po místnosti jako náměsíčná a bylo jí nevolno, to celé nevypadalo jako nevolnost. Trvalo to až moc dlouho. 

Pravdou je, že to doopravdy trvalo až moc dlouho.

Elaine si to nechtěla přiznat. Možnost, která ji napadala a která byla s největší pravděpodobností správná ji děsila. To, že nekrvácela jednou by nebyl problém, dělo se to úplně normálně. Když krev nepřišla podruhé, řekla si, že i to se může stát, koneckonců, i to se jí už jednou stalo. Ale potřetí? Ta možnost nad ní visela jako Damoklův meč, jako její největší strach. Nevolnost se vracela periodicky každý den, ráno a potom k večeru.

Pravdou je, že Elaine byla těhotná.

Nedokázala pochopit jak se to stalo, protože pila přesně ty vývary které měla a dávala si pozor, ale... Očividně se to dělo. Dělo se to a panická hrůza, která ji při té myšlence popadala ji skoro nutila křičet. To co ji děsilo, byl Armand. Nemohla - nemohla s ním čekat dítě. To nešlo. Vždyť on byl kardinál, první ministr Francie. Zešílí až to zjistí, zblázní se. Až to zjistí, zabije ji.

Pravdou bylo, že Armand nechtěl děti.

Bylo to šílené a potřebovala poradit. Potřebovala pomoct a existovala jenom jedna osoba, která jí mohla pomoci. Audrey.

"Takže, slečno Elaine, pokud vás správně chápu, myslíte si, že čekáte dítě." odpověděla jí žena po chvíli mlčení. Elaine přikývla a zabodla pohled do země. Styděla se za sebe. Přestože věděla, že všichni v této budově ví proč tady je a taky ví, proč za ní Armand po nocích chodí, styděla se. Styděla se, že nosí pod srdcem nemanželské dítě, notabene dítě církevního hodnostáře. Nikdy nad takovou možností neuvažovala, nikdy ji to nenapadlo. Jak mohla být tak nepředvídavá?

"Doopravdy, řekla bych, že jste v očekávání. Upřímně, už jsem si to myslela." odpověděla Audrey a dívka si položila tvář do dlaní. 

"Co budu dělat?" zeptala se spíše jen sama sebe, ale žena naproti ní jí odpověděla.

"Měla byste to říct Jeho Eminenci."

"Ne!" křikla a zvedla hlavu. V očích měla strach. "A ani vy mu to neřeknete! Nesmíte! Zakazuji vám to!" vstala, sebrala se a opustila místnost s hlasitým třísknutím dveří.

Audrey sklopila hlavu. Ano, Jeho Eminence bude zuřit. Nebo raději jinak.

Pravdou je, že Jeho Eminence už tou dobou zuřil.

______

Přecházel sem a tam po své pracovně. Hugenoti byli klidní, ale on ne. Jestli to, co mu ta ženská řekla byla pravda, byl v problémech až po uši.

V problémech za které si mohl sám.

Pak zakroutil hlavou a zamračil se. Ona byla žena. To na ní záviselo, jestli může nebo nemůže mít děti.

A když opouštěl místnost a rázoval si to k ní domů, byl si již jistý, že to je její vina.