Criminal and nerd - Niam

7.

"Dobře, takže nejdříve, kolik je vám let?" opřu se o zeď za sebou a zkřížím ruce na hrudi.

"Za měsíc mi bude 39." mile se na mě usměje a já přikývnu.

"Jak jste se s mamkou poznali?"

"Viděl jsem jí jednou přes výlohu pracovat v obchodě a od té doby jsem tam chodil pravidelně jen kvůli ní." Musím uznat, že tohle je hezký. Jak z nějakého filmu.

"Máte děti nebo nějakou rodinu?" chci vědět jestli budu mít nějakého nevlastního sourozence.

"Ne žiju sám."

"Dobře...a asi pro zatím poslední otázka. Máte mamku rád?" zeptám se s malým zamračením a doufám, že uslyším takovou odpověď, jakou chci. Pokud by mamku jen využíval, tak ho na místě uškrtím a je mi jedno, že je několikrát silnější než já.

"Mám a moc." vydechne se zamilovaným úsměvem a já si oddychnu.

"Nialle, co tady děláš?" ozve se za mnou překvapeně a já se na mou mamku otočím čelem. Musím se sám pro sebe usmát, když spatřím, jak doslova září štěstím.

"No co by?" zasměju se. "Přišel jsem ze školy." pokrčím rameny.

"A neměl jsi končit až za hodinu?" zeptá se mě nervózně a překvapeně.

"Měl, ale nebylo mi moc dobře, tak jsem šel domů. Ale už je to lepší." usměju se na ní a políbím ji na čelo.

"Jsi si jistý?"

Přikývnu, ale ona mi i tak položí svou dlaň na čelo. "I tak zítra zůstaň doma." pohladí mě po tváři a já si oddychnu, když vím, že zítra nikam nemusím. Alespoň si pořádně odpočinu. Od všeho.

"Promiň Ni, že jsem ti to neřekla."

"To je v pořádku mami." láskyplně se na ní usměju a políbím jí do vlásků před tím než se vydám do svého pokoje, abych jim nechal trochu soukromí. Jsem opravdu rád, že si mamka někoho našla jen opravdu doufám, že to není nějaký zmetek a že se o mamku dobře postará. Vypadá mile a tak doufám, že je s ním mamka šťastná.

Usměju se, když uslyším mámy smích. Jsem rád že je šťastná. Tátu milovala celým svým srdcem, ale je na čase jít dál, i když je to velký krok.

Sednu si pohodlně na postel a vyndám si z batohu učebnice a začnu se učit. Chvíli mi to jde bez problému jenže pak si vzpomenu na to, co se celý den dělo a už nemůžu myslet na nic jiného. Nakoc své snažení vzdám a odhodím knížky na stůl svlékajíc se bez toho, abych vstal. Už se chystám přikrýt, ale zapípá mi mobil a já se na něj zmateně podívám. Nikdo mi nepíše kromě mamky a to jen občas tak, kdo to může být?

Unknown: Jaká je tvoje oblíbená květina?

Niall: Kdo jsi?

Unknown: Hádej Maličký ;)

Niall: Liame?

Unknown: Jsi chytrý zlato :*

Niall: Kde jsi sebral moje číslo?

Liam: Vážně se teď ptáš největšího kriminálníka Londýna a možná celé Anglie jak získal tvoje číslo? :D

Niall: Jo je to trochu blbá otázka :D

Liam: Kde pak zlato :* Spíš přirozená

Niall: Proč mi vlastně píšeš?