Criminal and nerd - Niam

37.

Niall

Celý den jsem se nudil. Andrew tady sice byl, ale jelikož jsem musel stále ležet, tak se mnou moc zábavy nebylo. Koukali jsme se na film a nakonec jsem Adrewovi řekl, že se mnou být nemusí a on řekl, že mu to nevadí. Začal jsem se učit, protože mě film už nebavil a nakonec jsem si pustil písničky a ani nevím jak jsem usnul. Před chvilkou jsem se probudil a slyšel jsem hlasy z kuchyně a tak jsem se pomalu vydal za nimi. Myslel jsem si, že jen Andrew zůstal chvíli s Liamem, ale to, co jsem uviděl jsem rozhodně nečekal.

"Petere?" překvapeně se zastavím mezi dveřmi a upřu překvapený pohled na Petera. Odkud se zná s Liamem? A kde se tu vzal?

"Ahoj Nialle." slabě se usměje. Sakra ví...ví, co se stalo mámě? A co tu dělá? Jak to, že ho Liam zná?

"Co? Peter?" vykulí Liam překvapeně oči a zmateně očima přeskakuje ze mě na Petera. Tak sakra vysvětlí mi někdo, co se tady děje?

Peter si povzdechne. "Asi mám, co vysvětlovat." uchechtne se smutně a já stále jen stojím mezi dveřmi a čekám. "Nialle nejmenuju se Peter." koukne se na mě a já mám pocit, že každou chvíli zkolabuju. "Jsem Jacob Rundle."

Před očima se mi udělá černo a kolena se mi podlomí. Rychle se chytnu zdi, abych se nesesunul k zemi. C-co? Muž, který se mě pokoušel zabít spal s mojí mámou? Cítil k ní vůbec něco?! Nebo jí jen využíval?! O m-můj bože. To on ji zabil! To on s ní v ten den měl být! To on ji vezl domů! Buď jí zabil on a nebo někdo od něj! Může za to, že je má máma mrtvá! Liamův otec mi zabil matku!

"Nialle!" uslyším Liamův křik a hned na to mě chytí jeho paže, abych se nesvezl k zemi. V očích mě začnou štípat slzy a srdce cítím až v krku. "Nialle, co ti je? Je ti špatně?" začne se o mě strachovat můj brunet a já se k němu jen natisknu a vzlyknu mu do hrudě.

"Když jsem ještě nevěděl, že jsi můj syn, chtěl jsem Nialla zničit. A vymyslel jsem plán..." povzdechne si a já znovu hlasitěji vzlyknu tisknouc se k Liamovi. On ji zabil. Zabil mou mámu! On je tady. Člověk, co mi zabil mámu je jen kousek ode mě a já s tím nemůžu nic dělat. Jsem proti němu moc slabý a mám zraněný bok. Nemůžu po Liamovi chtít, aby zabil svého tátu. Byl bych stejný, jako on. I přes to, že mi Liam slíbil, že zabije toho, co ublížil mé mamce. "Plán byl ublížit Niallovi nejdříve psychicky a potom fyziky." já už to nevydržím. Ne ať drží hubu! Ať vypadne! Nenávidím ho! On jí ublížil. "Svedl jsem Niallovu mámu a..."

Ani to nestačil doříct a Liam vytáhnul zbraň, míříc ji na něj.

"Ty hajzle!" procedí mezi zuby a já ze sebe vypustím hlasitější vzlyk.

"Liame mám na rukou krev mnoha lidí stejně, jako ty. Byla to pro ten plán nutná oběť. Kdybych už před tím věděl, kdo jsi, tak bych to neudělal." začne se obhajovat a já můžu cítit, jak se Liamovo tělo napnulo.

Odjistil zbraň a já i přes příšernou bolest v hrudi i v boku, který se otřásal vzlyky jsem sáhl na jeho ruku. Promiň mi to mami...

"N-ne...ne-nemůžu po t-tobě ch-chtít, a-abys ho za-zabil..." vydechnu tiše a více se k němu přitisknu. Liam mi věnuje nechápavý pohled "J-je to t-tvůj t-táta..." tak špatně mi ze sebe nikdy nebylo. Nenáviděl jsem toho člověka přede mnou a při tom jsem se musel koukat na to, jak bude žít. Pokud vše půjde dobře budu ho vídat na všech "rodinných" akcích. Budu se s ním vídat díky Liamovi. A i přes to budu vědět, že mi zabil oba rodiče. I když tátu nepřímo. Nesnáším ho. Nenávidím. Zničil mě. Zabil mou rodinu. A chtěl zabít i mě. Nenávidím ho. Ale nemůžu po Liamovi chtít, aby zabil svého otce.