Criminal and nerd - Niam

76.

Niall

Probudilo mě nepříjemné sluneční světlo, které do pokoje dopadalo skrze okno. Nespokojeně zamručím, když bolest hlavy mým tělem proletí jako ostrý nůž. Bože už nikdy nebudu pít. Nikdy nikdy nikdy. Slibuju. Opravdu! Hrozně to bolí. Ani na žaludek mi není moc příjemně. Můžu být rád, že mi Liam dal v noci ten prášek jinak bych teď asi umřel na tu bolest, která je i tak dost silná.

Ještě jednou zakňučím, když se mi, i když ležím, zamotá hlava a hned na to ucítím jak se kolem mého těla ovinuly silné paže mého přítele, který ve spánku něco zamlaskal. Musel jsem svraštit obočí, abych se donutil otevřít oči, ale stejně jsem je hned zavřel potom, co jsem zjistil, že je světlo pro mé oči až příliš nesnesitelné.

Nevím jak se mi to podařilo, ale znovu jsem usnul. Spokojeně jsem spal zády natisknutý k Liamově hrudi a nechal jsem se objímat jeho teploučkým tělem, doufajíc, že od něj nikdy nebudu muset odejít. Ale budík křičící na celou naší ložnici mě vyvedl z omylu a to tak, že mou hlavu přinutil vybuchnout.

"Auuu...sakra...vyhoď ten krám z okna..." zanadávám vztekle, protože bolest mé hlavy je silná na tolik, že bych udělal všechno proto, aby přestala. Hned na to mě Liamovy paže pustí a hned na to nepříjemný a otravný zvuk budíku přestane. Úlevně vydechnu a zabořím obličej do polštáře doufajíc, že si mě Liam nevšimne a nechá mě spát dál.

"Maličký..." začne tiše a políbí mě zezadu na krk. "Vstáváme..." znovu zašeptá tentokrát do mého ucha a něžně mě na něj políbí.

"Eeeee..." zabručím v nesouhlas a víc hlavu zabořím do polštáře. Jako odpověď se mi dostane tichý smích.

"Nemáš chlastat."

"Stejně za to můžeš ty..." vydechnu unaveně a odmítám zvednout hlavu z polštáře. Kdyby mi o tom svém bráchovi řekl, tak se to vůbec nemuselo stát. Jen doufám, že mi nelže a že mluví pravdu. Jenže snad není tak natvrdlý, aby mi řekl, že je to bratr a neočekával, že ho nebudu chtít poznat.

"No jistě." zasměje se a ucítím jak vstane z postele. "Jdi se osprchovat. Já ti zatím udělám šumák a jídlo." při zmínce jídla se mi převrátí žaludek, ale nemám dost síly na to mu říct, že nic jíst nebudu.

Nevím jak dlouho mi to trvalo, ale nakonec jsem své tělo přinutil zvednout z postele a pomalými krůčky se vydám do sprchy.

S bolestí hlavy jsem se donutil vlézt do sprchy a zapnout na sebe příjemně teplou vodu. Až později jsem si uvědomil, že jsem si ani nesundal boxerky. No to už je jedno.

Po sprše, ze které se mi nechtělo a ve které jsem málem usnul, jsem ze sebe sundal mokré boxerky a obmotal si ručník kolem pasu.

Přešel jsem k velkému zrcadlu nad umyvadlem a zhrozil jsem se, když jsem uviděl jak příšerně vypadám. Povzdechnu si a sáhnu po kartáčku a pastě.

Po vyčistění zubů jsem se vydal pryč z koupelny, protože jsem se bál, že by se mi ze mě mohl zvednout žaludek a jen v ručníku jsem se vydal do kuchyně doufajíc, že mi pomůže nějaký prášek.

"Vypadáš jako mrtvola." zasměje se tiše Liam a jsem na jednu stranu rád, že šetří mou hlavu, ale taky mi není moc příjemné, že vypadám tak hrozně a on na to ještě upozorňuje.

"Tak děkuju no..." povzdechnu si a sednu si na židli u stolu. Sakra mě je blbě.

"Ale no tak. Víš, že to nemyslím zle." zachechtá se a přijde ke mě, podávajíc mi žlutou tekutinu. "Vypij to. Bude ti po tom líp." mrkne na mě a já hned jakmile uslyším, že mi po tom bude líp natáhnu ruku ke skleničce a na pár loků všechnu vodu se šumákem vypiju.