Criminal and nerd - Niam

13.

"Už bych měl jít domů." povzdechnu si, když sedím na kuchyňské lince a Liam nám vaří oběd.

"Proč?" zamračí se Liam. "Dneska mám docela dost času a až večer něco mám, tak jsem si myslel, že bychom mohli někam zajet. Třeba ti koupit nějaké oblečení nebo kamkoliv." podívá se na mě trochu zklamaně a já se rozněžněně usměju. Pak se ale můj úsměv vytratí a nahradí ho smutná grimasa.

"Musím to doma uklidit, než přijde máma, aby neměla strach, co se stalo."

Liam se zasměje "Maličký myslíš, že bych tě nechal sám uklízet celý dům?" zasměje se. "Poslal jsem k vám své lidi a ti dům uklidili. Nařídil jsem jim, aby vše dali do původního stavu. Takže bude vše uklizené a pokud bude něco jinak než před tím nebo bude něco chybět tak mi to řekni a já se o to postarám." řekne klidně, jako bychom se bavili o počasí, ale já vůbec v klidu nejsem. Sakra cože?! Cizí lidi byli u nás doma a uklízeli?! To si snad děláš srandu ne?!

"Cože?!" zeptám se, jako bych si myslel, že mi třeba po druhé řekne něco jiného a já budu mít tak jistotu, že jsem slyšel špatně.

"Slyšel si." pokrčí rameny a dál se věnuje masové směsi v pánvi. Jen si povzdychnu a zakroutím hlavu. Tohle snad nemá ani cenu řešit.

"Dobře, co tedy budeme dělat?" zeptám se s úsměvem a čekám až něco navrhne.

"Můžeme jet třeba nakupovat." pokrčí rameny. Jako nebylo by špatné si po dlouhé době koupit několik nových kousků prádla, ale nemám, za co si je koupit.

"Víš Li...já nemám peníze na to, abych si mohl něco jet koupit." řeknu s červenými tvářemi, protože mi to opravdu není moc příjemné. Nerad mluvím o tom, jak s mámou nemáme moc peněz.

"Ty sis myslel, že by sis to platil sám?" zasměje se a já se na něj nechápavě podívám. Pánvičku nejspíš s hotovým obědem sundá z plotny a otočí se na mě. "Pokud chceš jet nakupovat tak pojedeme." usměje se a přejde ke mě, stoupajíc si mezi mé nohy a pokládajíc své dlaně na má stehna. "Vybereme ti nějaké hezké oblečení, skočíme na zmrzku, co?" nebudu lhát, že tahle nabídka nebyla více než lákavá, ale mě se stále nelíbila představa, že by za mě měl něco platit.

"Nechci, abys za mě utrácel peníze." povzdechnu si a sklopím pohled.

Liamovi prsty uchopí mou bradu a donutí mě se mu podívat do očí. "Nesmysl. Mám peněz, že nevím, co s nimi a tohle udělám rád. Nakoupím pro svého Maličkého." políbí mě na rty a když se chce odtáhnout já si ho za zátylek přitáhnu zpátky. Usměje se do polibku a obejme mě okolo boků.

Když jsme se od sebe po dlouhé době odtáhli slezl jsem na Liamův rozkaz z linky a sednul si ke stolu. Za chvilku přede mě položil plný talíř jídla a já se do něj s poděkováním pustil. Netrvalo dlouho a Liam se ke mě připojil. Ten, ale na rozdíl ode mě nevypadal nijak moc nadšeně z toho, jak dobré jídlo bylo. Prostě jen tak normálně jedl. Za to mé chuťové buňky prožívaly orgasmus a to myslím naprosto vážně. Liam vaří dokonale a tohle bylo hrozně dobré.

Po několika minutách jsem do sebe oběd doslova naházel a oblizoval jsem se, jako bych právě dojedl zmrzlinu. Bože to bylo tak dobré. Tak dokonale neumí vařit ani mamka.

"Bylo to skvělé." zářivě se na něj usměju a zvednu se, odnášejíc svůj talíř do myčky, která byla otevřená.

"To jsem rád, že ti chutnalo." usměje se na mě a políbí mě na tvář, když kolem mě projde se svým prázdným talířem. "Pojedeme už teď nakupovat?" zeptá se mě s úsměvem a já s nadšením přikývnu. "Tak fajn. Vezmi si věci a můžeme jet."