Criminal and nerd - Niam

17.

Zvonek se rozezní u našich dveří a já nadskočím leknutím, protože jsem byl zakoukaný do jednoho filmu, co dávali v televizi. Liam byl u sebe v pracovně a prý za ním nemám chodit, protože bude pracovat. Měl jsem tendenci za ním jít, ale nakonec jsem si to rozmyslel, protože jsem ho nechtěl naštvat. Dnešek, když nepočítám to postřelení byl celkem fajn a tak jsem to nechtěl kazit. V té vaně jsme s Liamem strávili snad hodinu a skončilo to tak, že mi vykouřil. Chtěl jsem mu to oplatit, ale on mě jen políbil na čelo a řekl 'Jindy Maličký.' pak odešel do auta pro tašku a nakonec do pracovny, kde mě požádal, abych ho nechal o samotě, že bude pracovat a ať ho nevyrušuju. Měl jsem trochu špatný pocit, že jsem mu to neoplatil, ale když nechtěl...Napadlo mě jestli se mu to třeba minule líbilo. Dělal jsem to poprvé a tak to třeba nemuselo být podle jeho představ a tak si řekl, že si ho radši vyhoní. Ale to snad ne. Vždyť mě pochválil a řekl mi že jsem byl dokonalý. Snad by mi nelhal.

Zvednu se z gauče a vydám se ke dveřím. Chvíli jsem přemýšlel jestli by třeba neměl jít otevřít Liam, ale nakonec jsem zakroutil hlavou a otevřel.

"Ahoj." pozdravili mě kluci za nimi. Louis a Harry. Liamovi kamarádi, kteří se s ním, jako málo kdo znají od malička a ví, jaký opravdu je. To zatím nevím ani já.

"Ahoj." široce se usměju a pustím je dál.

"Kde máš Liama?" Zeptá se Harry svým hlubokým hlasem.

"V pracovně." řeknu mu s úsměvem a on přikývne a s omluvou, že jde za ním odešel. Já a Louis jsme se vydali do obyváku.

"Tak povídej Nialle, jak se máš?" zeptá se mě nadšeně, jako kdyby ho to opravdu zajímalo a neptal se mě jen kvůli tomu, že "musí".

"Upřímně..." zachechtám se. "Nevím jestli dobře nebo špatně. S Liamem je mi fajn, ale jsem zároveň vystrašený z toho všeho a navíc když vezmu v potaz to co se stalo..."

"To věřím. Tenhle život není pro každého. Ale nemusíš se bát. Liam nedovolí, aby se ti něco stalo. A to ohledně tvé mámy mě mrzí." stále se na mě usmívá a já musím přiznat, že jsem mu v tu chvíli věřil. Už jen, protože jsem věděl, jaký Liam je.

"Děkuju." smutně jsem se na něho usmál a ucítil jsem ostrou bolest v mé hrudi při vzpomínce na mou milovanou mámu. "A co ty?" odvedu řeč radši jinam abych na to co se stalo nemusel nijak myslet. Zajímalo by mě, jak se s Harrym dali dohromady a jak zvládají být spolu i se strachem, že o toho druhého přijdou.

"Já se mám výborně. S Harrym nám to klape a v práci...no asi sám dobře víš od Liama, že práce je víc než dost takže..." zasměje se a já přikývnu.

"Přidělávám vám hodně práce?"

"Abych byl upřímný tak trochu jo." jeho zvonivý smích se znovu roznese obyvákem. Nechci jim přidělávat starosti, ale já s tím nic neudělám, protože je zaúkoloval Liam a nikdo si nedovolí ho naštvat tím, že by nesplnil jeho rozkaz. "Ale já a Harry to děláme rádi, i když to není občas zrovna jednoduché. Víš jde o to, že i když se to možná nezdá, tak děláš Liama šťastným a za to jsme oba moc rádi. Jsi pro Liama dokonalý Nialle. Vždycky potřeboval někoho koho by chránil a zároveň někoho, kdo by ho udělal silnější a zároveň slabším v jeho práci."

"Teď nechápu, jak to myslíš..." zamračím se. Nelíbí se mi, když něco nechápu. Zvlášť pokud jde o tohle.

"To, že s Liamem jsi ho dělá silnějším a zároveň slabším." řekne znovu úplně stejně a já si tak začnu připadat, jako úplný idiot, že to stále nechápu. Jak ho můžu dělat silnějším a slabším zároveň? "Silnějším kvůli tomu, že díky tobě je víc agresivní a dokáže ho na maximum vytočit jen maličkost. Když jdeme do akce tak myslí na tebe. Myslí na to, že musí přežít, aby se za tebou mohl vrátit. Ale zároveň ho oslabuješ tím, že jsi jeho slabé místo. Když mu někdo, jako je Rundle chce ublížit, stačí ublížit tobě a Liama tím zlomí."