Criminal and nerd - Niam

77.

"Kam bys chtěl odpoledne zajet?" zeptá se mě Liam, když zaparkuje před naší školou a dá si sluneční brýle do vlasů.

"Co takhle na tu louku jak jsi mě tam vzal poprvé?" usměju se jako sluníčko a doufám, že svolí.

"Dobře." láskyplně se na mě usměje a pohladí mě po tváři. "Pro mou princeznu cokoliv." ušklíbne se a nakloní se ke mě, líbajíc mě na tvář.

"Hele..." zamračím se a odstrčím ho od sebe "Nejsem princezna." nafouknu tváře a založím si ruce na hrudi. Nejsem princezna. To, že jsem mladší než on, jsem v naše vztahu ten dole, občas nosím krajkové spodní prádlo, měl jsem na sobě už spoustu punčošek a podvazků, že se občas chovám jako malá holka ze mě nedělá...no tak dobře možná jsem trochu jako holka. Ale pořád jsem kluk!

"Samozřejmě, že nejsi Maličký." zachechtá se a znovu mě políbí tentokrát na čelist. Potom se polibky začne přesouvat na můj krk a já hned zakloním hlavu tak, aby měl více prostoru. "Jo, a abych nezapomněl. Ráno mi volal Andrew, že je Olimu špatně takže, dneska nebude ve škole." odtáhne se ode mě a podívá se mi vážně do očí. "Buď na sebe opatrný ano?" V jeho čokoládových studánkách se odráželo spoustu starostí a lásky. Musel jsem se nad tím pousmát.

"Neboj se. Budu." usměju se na něj a naposledy ho políbím před tím než vystoupím z auta a vydám se do školy. Musím říct, že jsem šťastný. Říkám to sice pořád, ale i tak...pořád jsem šťastný a přemýšlím jestli je možné, abych mohl být ještě více šťastnější.

Den ve škole probíhal celkem normálně. Zameškanou látku už jsem se doučil a navíc umím i něco napřed. Kvůli stále slabé ruce po sundání sádry jsem nemohl cvičit což je další pozitivum a navíc jsem se neskutečně těšil na Liama.

Všechno bylo v pohodě...tedy až do polední pauzy. Jako vždy jsem seděl na schodech a byl jsem na mobilu, protože tady Oli dneska není a mě to štve. Psal jsem si s ním. Taky jsem napsal Liamovi, že ho miluju a že se na něj těším, protože jsem si uvědomil, že jsem mu to dneska při loučení neřekl, na což on mi má slova oplatil s velkým množstvím srdíček. Byl jsem z toho rozněžněný tak, že jsem se zamilovaným výrazem pozoroval svůj mobil a ani jsem si nevšiml, že si vedle mě někdo sedl.

"Ahoj." ozval se vedle mě známý hlas a já leknutím nadskočil. Hned jsem se však zasmál.

"Ahoj." pozdravím Patrika a zamknu svůj mobil.

"Kde máš Oliho?" zeptá se mě hned a nepřestává se usmívat.

"Je nemocný." vyšpulím spodní ret a udělám smutná očička. "Hajzl, mě tady nechal samotného." hned na to se zamračím a potom se zasměju stejně jako Patrik.

"A já bych ti nestačil?" nadzvedne obočí a já se musím zasmát.

"Samozřejmě, že mi budeš stačit."

"No tak to je dobře." přisune se ke mě trochu blíž a podepře si hlavu rukou, kterou si opřel v loktu o koleno. "A jak se vlastně máš? Poslední dobou vypadáš celkem smutně." začne se starat a já se musím pousmát.

"Mám se fajn. Jen, poslední dobou nám to trochu vřelo s Liamem, ale jinak je to v pohodě." uklidním ho. Už je to všechno v pohodě. Liam chce se mnou podnikat více věcí a já jsem ujištěný, že má jen mě.

"Jak vřelo? Pohádali jste se nebo ti něco udělal?" začne se hned zajímat s vážnou tváří.

"Ne. Nic se nestalo jen jsem se začal v našem vztahu tak trochu nudit." pokrčím rameny a moc to nechci rozebírat.