"Tak co Nialle, jak se cítíš?" zeptal se mě neutrálním hlasem, jako kdyby ho to vůbec nezajímalo a ptal se jen, aby mezi námi navázal alespoň nějaké spojení a nebo, aby si mě naklonil na svou stranu, abych si myslel, že je to můj přítel. To mu, ale nepomůže.
Jen pokrčím rameny a svůj prázdný pohled přesunu zpátky na černé zrcadlo naproti mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Doufám, že už ti je lépe, protože od tebe potřebujeme pomoct." vydechl znovu nic neříkajícím hlasem a sedl si na židli, která byla za stolem na druhé straně. "Víš Nialle...nevím jestli ti plně dochází, o co tady právě jde. Celé město ví, co Payne se svými kumpány dělá, jen pro to nikdy nebyly žádné důkazy. Ty taky moc dobře musíš vědět jakou má Liam pověst." na jeho tváři se poprvé objevil náznak emoce. Malý škodolibý úšklebek se usídlil na jeho tváři, jako kdyby si právě říkal, že ví moc dobře jak tohle skončí. Jako kdyby si říkal 'Už ho máme. Konečně ten hajzl dostane to, co si zaslouží.'
Všechna lítost a strach byly pryč. Ano stále jsem se bál o to, co bude s Liamem, ale vše tohle ve mě bylo zatlačeno do pozadí. Mou mysl okupoval vztek. Neskutečný vztek na detektiva přede mnou. Na všechny policisty, co se násilně dostali do našeho domu, na celý svět. Na všechny lidi, kteří nenávidí Liama. Ano já chápu, že je Liam špatný člověk a že nedělá nic dobrého, ale to přece neznamená, že ho tu musí držet. Neznamená to, že si můžou jen tak nakráčet do našeho domu, zbít Liama a pak ho odvléct do nějaké hnusné cely, kde čeká na to až mě a nebo kohokoliv jiného donutí promluvit. Já jim to, ale nedovolím.
S klidným výrazem jsem se podíval na komisaře přede mnou. Pohlédl jsem mu hluboce do očí a až poté jsem se jemně usmál nad představou jak mu se mu kulka provrtává hlavou. Jak se mu vařící kov dostává pod kůži a zasahuje životně důležité orgány. Představoval jsem si desítky způsobů jak ho zneškodnit. Jak mu ublížit. Jak ho mučit tak, že by křičel na celou ulici. Nejhorší na tom všem, ale nebylo to, že to byly až nechutné představy, nejhorší bylo, že se mi to líbilo a vůbec mě to neděsilo. Měl jsem pocit, jako kdyby mi bylo jedno, že je to nespravedlivé. Jako kdyby mi bylo jedno, že toho muže vidím poprvé v životě. Do detailu jsem si představoval jeho smrt a mě to neděsilo. Je pro mě a pro nás všechny hrozbou. Chce zabít Liama. Chce ho posadit na elektrické křeslo. Chce zničit tu lásku mezi námi. Chce se pomstít a vlastně ani nevím za co. Vidím mu až do hloubi duše. Má vztek. Neskutečný vztek, který je krmený Liamovou existencí. Jako kdyby mu Liam opravdu něco udělal nebo mu někoho vzal.
"Proč se usmíváš?" zeptal se mě nechápavě, když se můj malý úsměv pomalu začal měnit na šílený úšklebek, který jsem byl zvyklý normálně vídat u Liama či u kluků z gangu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
